Padesát let dodávky tepla z centrálního zdroje pro Kopřivnici.
(Pokračování z minulého čísla)
Zprovoznění horkovodu pro město Kopřivnici proběhlo mezi 9. a 12. prosincem 1963. Nejdříve byla zahájena dodávka tepla pro výměníkovou stanici č. 1 a z ní pro tzv. okrsek I. Ten byl na počátku tvořen třemi bytovými domy, ve své době známými pod označením G57, tj. domy s č. p. 880- 888 na ulici Školní a Sadové, věžovým domem č. p. 891, již zmíněnou starou poštou, navazujícími obchody a bývalou kavárnou. Později byly k topné soustavě z výměníkové stanice č. 1 připojeny domy s č. p. 877-879 a 874-876. Následně byla na centrální vytápění napojena výměníková stanice č. 2 a z ní pak byty v domech G40. Do té doby zmiňovaný okrsek zásobovala teplem lokální uhelná kotelna vybudovaná v prostoru za současným objektem č. p. 892, ve kterém nyní působí umělecká škola MIS music. Po zrušení kotelny byla postavena a k centrálnímu teplu připojena právě tato budova.
Teplem dodávaným z centrálního zdroje byly pak postupně nahrazeny další lokální kotelny na pevná paliva, umístěné např. v objektech č. p. 395 (nyní finanční úřad), č. p. 318 (kasárna) nebo v domech č. p. 761 a 869 na ulici Obránců míru. Všechny tyto místní zdroje vypouštěly z nízkých komínů do ovzduší zplodiny ze spalování tuhých paliv. Centrální zdroj výroby tepla byl napojen na dodnes stojící železobetonový komín vysoký 100 m. Ten zajišťoval rozptyl emisí znečištění do mnohem většího prostoru a určitě již tenkrát přispěl ke zlepšení kvality ovzduší ve městě.
V dalších letech, kdy dochází k rozvoji TATRY a k rozsáhlé výstavbě bytů a občanské vybavenosti ve městě, byl vybudován nový nadzemní horkovodní přivaděč 2 x 500 mm a byla podstatně rozšířena horkovodní síť. Ale to už je novější kapitola teplárenství v Kopřivnici.
(Pokračování v příštím čísle)
Na základě písemných podkladů a osobních informací poskytnutých Ing. Zdeňkem Králem a panem Miloslavem Kaňákem
napsal Jiří Hasser
Ježíš Kristus – papež František a církevní restituce...
(Pokračování z minulého čísla)
Paradoxně – komunisti mají k Božské rovnosti blíž než všichni ti církevní hodnostáři k restitucím. Ježíš Kristus by se divil, kam až zašla láska k bližním!
Nevím, kdy budu sám sebe překvapovat, kde se ve mně ten člověk bere, který viděl svět růžovými brýlemi. A i když můžu cestovat, vidět svět, nemůžu nevidět tu nespravedlnost v žití různých skupin lidí...
Nebojte se, nejsem nový revolucionář, necítím potřebu se znovu angažovat, tentokrát na opačném pólu revoluce.
Stydím se za to, až do hloubi duše, že jsem zbabělec, co neumí nahlas říci, co cítí... Blížím se rokům nejvyšší zralosti, překvapen svou důvěrou a sdílností, neponížit se tichým souhlasem k nepravostem tohoto světa. Překonat svou pravdou obavy, že budu jaksi mimo vnímání současnosti.
Dívat se budoucnosti do tváře a do očí s nadějí... Nevím, co budu psát zítra, komu věřit, ale chci pomoct člověku, třeba tím psaním.
Tak jako K. Čapek. Nevím ale, jestli toto mé psaní bude někoho od novin zajímat, nevím, jestli přijde vhod v této době. Nejsem známý novinář, a ni druhý Čapek...
To hlavní asi člověk nikdy nenapíše, snad je mu souzeno, udělat dobře jen to vedlejší – aby si to hlavní nemoh nechat Bůh vzít z ruky... všichni, kdo tady na tom světě žijeme přítomností, musíme jednou a naposled při smrti poznat pravdu... Ještě je proč držet pohromadě, nehroutit se a raději rozdávat iluzi a naději lidem čistotou svých myšlenek.
Mou víru v člověka, mou víru v lepší život většiny lidí této planety dokázal papež František při posledním zamyšlení. A ať se to bude mnohým zdát buřičské, musím s ním do písmene souhlasit. Co dokázal kapitalismus a peníze? Rozdělit společenství lidí na nepoměrně malou skupinu bohatých lidí a většinu, která bojuje za přežití. Co pak jsme za lidi, jak můžeme být nevšímaví, v horším případě, proč s tímto stavem souhlasíme. Kdo umožnil bezbožný život Krejčíře, Koženého a spoustě jiným? Modla peněz a moci, to nové náboženství. Televize a tisk neumějí nic jiného, než lidem pomocí reklamy vsugerovat myšlenku – jak se má žít, nebát se krást! Pokleslá morálka.
(Pokračování v příštím čísle)
Oldřich Pavlát – též Odorico Paolli Boheme
Mistrovství světa WADF Liberec 14.-17.11.2013 a pár postřehů
Skupina šesti nadšených tanečnic (kostymérek, řidiček, návrhářek kostýmů, švadlen, choreografek, psycholožek - to vše a ještě více musí být správná tanečnice…) se vypravila z Kopřivnice s osobami převyšujícím počtem kufrů, ve čtvrtečních dopoledních hodinách vstříc dalšímu dobrodružství účasti na taneční soutěži pořádané World Artistic Dance Federation v zábavném parku Babylon v Liberci. A co jsme zažili? Soutěž nás opět nezklamala, čtyři dny plné tancování, úžasných vystoupení, kostýmů, choreografií a to vše umocněno tím, že se na tanečním parketu vystřídaly různé styly od baletu, přes latinu, belly dance, show dance, hip hop, street dance, step až k muzikálu. Zde jsem si opět uvědomila, že jsem ráda součástí tohoto mého "druhého" života - tanečního a opět omládla. Jestli to tak půjde dál, za chvíli mi vezmou řidičák a naše skupina bude muset shánět novou řidičku. A jak to všechno dopadlo? Jako matce se mi opět koulely slzy dojetí, které způsobila hymna hraná na počest mé dcery Elišky, která ve velké konkurenci vybojovala druhé místo v belly dance classic a třetí v belly dance show, dospělí také zabojovali a stali jsme se vicemistry světa v kategorii belly dance show a přidali třetí místo z kategorie belly show classic. Poprvé jsme na tuto soutěž nasadili také choreografii latino sólo lady a hned s titulem vicemistryně světa z kategorie rumba. Zlatým pohárem pro trio stepařek jsme potom ukončili naši cestu. Pokud máte rádi tanec, adrenalinové zážitky, ponocování a chcete zažít ten skvělý pocit, když se Vám na krku houpá zlatá medaile, jste tím pravým člověkem pro nás - Thara DC Kopřivnice.
Pavla Jeřábková
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
