Padesát let dodávky tepla z centrálního zdroje pro Kopřivnici.
Z informací místního tisku, kabelové televize či webových stránek se může kdokoliv dovědět o průběhu probíhající rozsáhlé výstavby spojené s centrálním zásobováním města Kopřivnice teplem. Ve stínu akce nazývané „Modernizace tepelných sítí“ a možná i zcela v zapomnění by tak mohla zůstat událost, která stojí na počátku historie dodávky tepla z centrálního zdroje pro bytovou výstavbu v Kopřivnici. V tomto měsíci uplyne 50 let od zprovoznění prvního horkovodního systému, který dodával teplo pro vytápění a přípravu teplé vody z energetiky tehdejšího národního podniku TATRA do obytných domů a tzv. občanské vybavenosti ve městě.
Výrobu tepla v Tatře v té době zajišťovaly horkovodní kotel K1 a parní kotel K2, oba postavené počátkem 50. let minulého století, a o asi 10 let mladší parní kotle K3 a K4. Teplo z těchto zdrojů bylo dodáváno ve formě topné a technologické páry především do objektů podniku TATRA, pára z kotlů rovněž sloužila pro pohon dvou parních turbogenerátorů TG1 a TG2 zprovozněných v roce 1962.
Horkovodní přivaděč pro město o světlosti 2 x 300 mm vycházel z výměníkové stanice, která byla již tehdy situována v prostorách současného centrálního zdroje nyní vlastněného společností Komterm, a. s. Potrubí bylo vedeno nad zemí a před nedalekou železniční tratí spojující Kopřivnici s Příborem vstupovalo do hluboké šachty a tunelem pokračovalo pod železnicí a pod silnicí Kopřivnice – Lubina. Dále horkovod pokračoval podzemním kanálem kolem Bönischovy vily (později loutkové divadlo) k hřišti házené. Zde se stáčel a vedl do dodnes fungující horkovodní šachtice situované před domem č. p. 991, známým jako „Hokejka“. Odtud byl pak horkovod zaústěn do první zprovozněné výměníkové stanice č. 1 umístěné v domě č. p. 890 (dříve stará pošta) a následně do výměníkové stanice č. 2. Ta byla vybudována v domě č. p. 872, který je jedním ze dvou domů pamětníkům známých pod označením G40. K těmto domům, které mají č. p. 870-873, se váže ještě jedna zajímavost. Pro vytápění v bytech zde byl použit systém „Crital“. Jedná se o systém vytápění trubkami, které jsou zabudovány ve stropě vytápěné místnosti.
(Pokračování v příštím čísle)
Na základě písemných podkladů a osobních informací poskytnutých Ing. Zdeňkem Králem a panem Miloslavem Kaňákem
napsal Jiří Hasser
Ježíš Kristus – papež František a církevní restituce...
Karel Čapek kdysi napsal: „Chodil jsem celý život kolem Boha, plným krokem života...“ Svou víru nezmenšoval slovy, vyznával svůj náboženský vztah psaním a čistým myšlením.
„Ale teď udělali lidé ze světa špatné divadlo, je třeba se obrátit tváří k něčemu slušnějšímu a moudřejšímu.“ Nesnášel výtky zklamaných a nešťastných lidí. „Netahal Pána Boha do našich mizerností“...
Jsem znechucen tím, co se děje kolem nás, jsem znechucen, jak se znovu odvádí pozornost od problémů (těch opravdových, které trápí většinu světa – chudoba, nezaměstnanost) a umělých problémů – lustrací, přítomností komunistů...
Jsem znechucen osobními útoky, lží – já, který mám potřebu harmonie a čistoty... Všechna má dosavadní práce, má životní podnikavost, jsou ty tam. Je ve mně nesmírně mnoho hořkosti... vím, že bych mou slabost neměl dát cítit druhým, ale nemohu jinak...
Těch netalentů a ctižádostivých lidí, ješitných poslanců, soudců, právníků, pro potvrzení nedobrých zákonů, které lze koupit penězi, všechny ty podvody a nepoctivé snahy lidí – může zrodit LEŽ... A té už bylo dost, zaplať Pánbůh, že zase mají lidé potřebu víry, víry lepších časů a lepších vztahů... nebude to tak hned, ještě uplyne hodně vody, než to všichni pochopí! Člověk, i když zblbne, nebo zdivočí, musí se pokorně a poníženě vrátit do světa mravního chomoutu, to je neotřesitelný Boží zákon. Na to přijde i ten nejhloupější člověk!
Když se zostuzuje minulost, musí se to přece vzít pořádně, z gruntu. Není přece možné přiznat a nechat straně jisté výsledky (ty sociální) – nemáme-li pořád tolik osobního vzteku na Filipa. My potřebujeme mít filipa při volbách, kdy počítáme s Filipem při hlasování... jinak nás nezajímá... Jedna z myšlenek francouzské revoluce rovnost je mi bližší, než rozdíly v životní úrovni ruského či amerického miliardáře, který jen pro uspokojení svých představ, že si může za peníze koupit nejdražší obraz, knihu, ale i jachtu, fotbalový klub... – zatímco ve světě denně (co denně), každou minutu umírají děti hlady a milióny lidí jen přežívají...
Proto se nedivím, že jediné KSČ rostou hlasy. Lidé nezapomínají...
(Pokračování v příštím čísle)
Oldřich Pavlát – též Odorico Paolli Boheme
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
