Pohnuté osudy Slováků v Čechách - životní příběh
(Pokračování z minulého čísla)
Životním milníkem se pro Štefana Mariančíka stal r. 1958, 22. červen. To se oženil s Katkou, kterou poznal už od dětství. Dokonce se narodili oba dva ve stejný den! Svatbu měli jenom v bytě tajemníka, ale později slavila celá vesnice. Nastoupil na další stavbu, narodil se jim syn. Ten ale měl zdravotní problémy a jako maličké miminko zemřel. Rok nato se jim ale narodila Julka a v dalším roce se stěhovali do domečku. Skončil večerní školu, s kterou mu pomáhala manželka, absolventka gymnázia. Štefanova matka odešla na návštěvu do rodných Jakubian a už tam dožila. On absolvoval jednoletou mistrovskou školu v Tule a stal se z něho stavební mistr. Myšlenka na návrat do vlasti přesídlence však provázela celou dobu pobytu v této zemi. Téměř 70 % se jich vrátilo. Našli si práci a bydlení. Štefan s rodinou se vrátil taky. V rodné vsi ale nebyla práce, tak odešli do Kopřivnice, na Pobeskydí za Štefanovým bratrem. Zakotvil v závodě Tatra a do roka se jim narodila Irenka. Bydleli všichni dohromady, celá rodina, 11 lidí ve vzájemném souladu. Chodil na brigádu na stavbu paneláků a tak získal i byt. V Tatře přešel ze zámečnické dílny na mechaniku, kde byl do doby odchodu na důchod ve funkci parťáka. Roky utekly a dcera Julka si začala stavět dům a Štefan pomáhal, jak věděl, vždyť bez práce ho prý svědily ruce. Druhá dcera vzhlížela s obdivem na domeček, ale zeť byl věčně pryč na cestách, na montáži v zahraničí. Štefan jako zkušený hospodář začal zpracováváním mladých. Nejdříve je přesvědčil ke koupení pozemku na pěstování brambor, potom se to oplotilo, bylo třeba ale zalévat, tak se udělala studna. S pomoci bratra se pustili nakonec i do samotné stavby a Štefan dosáhl kýžený cíl, mladí měli domeček taky! Když měl např. 65 let, neomezil své aktivity. Koupil si lyže-běžky, vůbec si ale nepřipouštěl, že na nich stál poprvé. Zvládá vše, stará se o manželku, pracuje na zahradě, cvičí, plave. Je nabitý pozitivní energii. Na nohy ho staví i např. slivovička, ale v přiměřeném množství. Na rodné Jakubany nedá dopustit. Je hrdý na svůj původ a své kořeny.
(Dokončení v příštím čísle)
za ROS Kopřivnice
Jiří Harašta
První sníh
Napadl další první sníh. Je skoro konec listopadu a už to začíná.
Ráno jsem se probudil, byla ještě tma. Venku bude zima, říkám si. Obleču si zase o kus oblečení víc. Hodiny ukazovaly 5:45 ráno. Dobře, tak s největší „chutí“ vylézám z bytu. Ve výtahu se ještě takzvaně zakukluji do svého oblečení – příbytku. A když projdu vchodovými dveřmi, zamrazí mi v zádech. Nemyslím tím ale tu metaforu. Opravdu mi zamrazilo v zádech. Venku byla nepopsatelná kosa! Říkám si, tohle jsem nečekal. Ale přežil jsem to, a vyrazil tedy do světa jak ten líný Honza z těch povídaček. Mé polorozlepené oči vidí cosi na autech. Sakra, vždyť on je to SNÍH! V tu chvíli se mi to vše promítlo v hlavě.
Auta udělají ze sněhu hnědý průser. Při spěchu kamsi sebou šlehneme na ledu. Naše rty nám umrznou. Ruce nebudou cítit. Zprávy budou plné sněhu jako mé kalhoty a boty. Sněhuláci budou mít Vánoce stejně jako my. A tak vám přeju pěknou zimu. Berte to hlavně pozitivně. A ne tak jako já.
Pěkný zimní pozdrav,
pan Bezstarosti
Ocenění práce školy
Základní škola sv. Zdislavy byla mezi šesti školami našeho kraje, které byly na krajské konferenci oceněny, a to za činnost školy v oblasti prevence rizikového chování. Náměstkyně hejtmana Moravskoslezského kraje Mgr. Věra Pálková ocenila práci učitelů a jejich podíl na preventivních aktivitách nejen pro žáky, ale také pro rodiče a širší veřejnost.
Jedná se například o víkendové akce pro žáky, orientační pobyty ve střediscích mládeže, adopci na dálku, návštěvy žáků ve středisku následné lůžkové péče, spolupráce s klienty denního stacionáře Kopretina apod.
Poděkovat chci hlavně paní učitelce RNDr. Ivaně Kociánové za soustavnou a cílevědomou práci, ostatním kolegům učitelům a vychovatelkám ve školní družině, ale i rodičům, kteří aktivně pomáhají při akcích pro své (naše) děti.
Toto ocenění je pro nás o to hodnotnější, že bylo škole uděleno v posledních letech opakovaně.
Ing. Pavel Janek, ředitel školy
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
