Šťastná třináctka - 2
(Dokončení z minulého čísla)
Všem děvčatům vyjadřuji mnohonásobné poděkování za úspěšnou reprezentaci, skvělé výkony a úžasný příklad dokazující, že tanec není jen pro mladé, ale naopak mládí prodlužuje, a to nejen reprezentantkám, ale i ostatním členkám TS Relax, kterým je tanec pouze zpříjemněním života, a každá si jej může zpříjemňovat, tak často jak sama chce.
Za TS Relax a Thara D.C. Kopřivnice
Mirka Břusková
Jak mi ujely dva vlaky
Vážení cestující, prosíme pozor! Na kolej tu a tu přijíždí vlak číslo... vlak dále pokračuje do stanice – kdo by tahle slova neznal. Jízda vlakem může být také pěkný adrenalin, a pokud se v cestování necítíte pevní v kramflecích a navíc máte fobii ze vzdálených a neznámých míst, pak se může taky stát, že se špatně podíváte do jízdního řádu vylepeného na skle nádražní budovy, a je to hotová tragédie. Hledíte kdesi úplně jinam, jako by jste si v tu chvíli vůbec neuvědomili kde jsou odjezdy, ačkoliv to normálně víte. To jsem se takhle nedávno vydal do Bílovce, který až tak daleko zase není. Když jsem hledal zpáteční vlaky, selhal mi mozek a oči zabloudily na jiný časový údaj. Problémem bylo zorientovat se v městečku, ve kterém jsem byl, jestli mě paměť nešálí, naposledy v roce 1974, tedy bezmála před čtyřiceti lety. Najít nemocnici, kde ležel bratr, se mi podařilo. Horší bylo, že cestou zpátky jsem se ve spěchu zamotal kamsi okolo náměstí a ke své hrůze nemohl najít nádraží, do něhož jsem přijel. Jeden vlak mi odfrčel. Na další bylo asi dvě hodiny času. Využil jsem je chozením po městě a nákupem jídla v místní samoobsluze. V domnění, že mám ještě čtvrt hodinky čas, jsem si odskočil pár kroků do budky na čajíček. Nádraží i vlak jsem měl na dohled, ale ten se najednou dává do pohybu. No, to snad není pravda. Tady něco nehraje. Znovu pohled na jízdní řád a mohl jsem si v duchu i nahlas nadávat. Tak to by mi ujel i ten předešlý, byť bych nádraží našel hned. Budu tady trčet ještě hodinu, pro jistotu už ve stanici. Suma sumárum, dva ujeté vlaky za jedno krátké dopoledne by možná stály za zápis do Knihy rekordů a kuriozit. Když už konečně sedíte ve vlaku a to naštvání na sebe sama vás dávno přešlo, řeknete si, že i takové dobrodružství je kořením života.
Stanislav Hlas
Brigáda v klubovně
Dne 12. 10. 2013 jsme se narychlo rozhodli o další zvelebení naší Klubovny pro děti.
Od 10 hodin ráno jsme se začali scházet v klubovně a postupně začali s opravami a novými vychytávkami. Z prací, které stojí za zmínku, je určitě vymalování třetího balkónu a místnosti galaxie, která není ještě ve své finální podobě. Kompletně jsme odhlučnili hlavní místnost, vyměnili starý gauč za nový, z rozbitého zrcadla jsme udělali nové k nepoznání. Za zmínku určitě stojí kompletní umytí žaluzií, záchodu, závěsu a uklizení kompletně všeho.
Tímto článkem bych rád poděkoval všem, kteří pracovali a udělali si čas na věci, které mají smysl.
Za Pionýr Kopřivnice Miroslav Klimecký
Pevnost Boyard
V sobotu 19. října 2013 se oddíl Šedých myšek vydal do Frýdku-Místku na soutěž Pevnost Boyard pořádanou turistickým oddílem KAM Frýdek-Místek.
Sraz byl ráno v 6.50 na hlavním kopřivnickém nádraží, odtud jsme se vlakem vydali směr F-M. Do 9 hodin probíhala registrace soutěžních dvojic a mohlo se začít. Soutěžních úkolů bylo celkem 10, například: hod mincí, minigolf, lacros, hledání správného klíče k zámku, zkouška paměti a další. Na každém stanovišti mohly děti získat podle svého výkonu žádný, jeden nebo dva klíče. Naše děti vytvořily celkem 6 dvojic, avšak žádné z nich se nepovedlo v konkurenci dalších 60 dvojic umístit se na prvních třech výherních příčkách.
Do odjezdu zpátečního vlaku nám zbývalo ještě několik minut, které jsme s dětmi strávili v McDonaldu.
Za Pionýr Kopřivnice Kamila Šumšalová
Výročí svatby...
Moji rodiče se v listopadu dožívají 62 let života v manželství. Už sedm let ne společného. Osud tomu chtěl, že bydlí odděleně. Táta zůstal upoután na lůžko, skončil v domově důchodců Paprsek v Novém Jičíně. Zvykl si a tvrdí, že je zde opravdu doma.
Máma nechtěla být na nikom závislá, proto zůstala v domku u Bruntálu. V dubnu ji postihla mozková příhoda a rázem je odkázána na cizí péči 24 hodin denně.
Není v mých fyzických ani psychických silách se o rodiče postarat. Proto jsem byla nucena shánět umístění i pro mámu. Všechna místa v okolí jsou beznadějně obsazená. Vyšli mi vstříc až v Havířově. „Dočasně“, než se uvolní místo v Paprsku. To může trvat měsíce...
Mrzí mě, a jistě nemluvím jen za sebe, že jenom v Kopřivnici chybí zařízení pro seniory vyžadující odbornou péči 24 hodin denně. Proto oslovuji pány a paní radní, ať se činí a od slibů přejdou v činy.
Olga Šmahlíková
P.S. Snad si s rodiči za rok už společně „ťukneme“ na jejich zdraví a společnou cestu životem!
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
