Reakce OS Pomoc psům Novojičínsko na článek Psí útulek čekají dílčí zlepšení - 2

(Dokončení z minulého čísla)

Socializace psů, opětovné navrácení otevírací doby (zkrácené od 1. 2. 2013 na pouhou 1,5 hodinu denně, ve které je od listopadu do března ve všední dny od 17 h venčení psů prakticky znemožněno, když v okolí útulku se nenachází pouliční osvětlení) a upozornění na „problémové“ psy provozovatelem útulku, u nichž bychom začali neprodleně shánět nový domov, aby nebyli z důvodu tvrzené agrese utraceni, rozhodně nepovede ke zřízení psího hotelu či k navýšení nákladů z obecního rozpočtu. Stejně tak nebude znamenat žádnou zátěž požadavek, aby provozovatel útulku spolupracoval s naším občanským sdružením a zavedl do své praxe institut tzv. dočasné péče. Dočasnou péčí je míněno časově omezené umístění rizikových jedinců, např. krátkosrstých psů, starých psů či štěňat, u nichž např. pobyt v mrazech může mít fatální důsledky, do péče osob, kteří jsou schopni jim po určitou dobu zabezpečit vhodnější podmínky, než jsou v útulku. Veškeré náklady dočasné péče hradí právě osoba, která ji poskytuje – zavedení dočasné péče tedy kromě pomoci konkrétním psům ušetří dotčeným městům náklady na krmivo a veterinární péči a navíc dojde k uvolnění kapacity útulku. Ze shora uvedeného je zřejmé, že naprostá většina návrhů občanského sdružení Pomoc psům Novojičínsko nepředstavuje riziko navýšení nákladů z kapsy měst podílejících se na chodu útulku či z kapes daňových poplatníků. Je to otázka „pouhé“ vůle ke zlepšení životních podmínek opuštěných psů, sebekritiky a ochoty ke spolupráci. Výše uvedená fakta považujeme za potřebné sdělit prostřednictvím KN jak veřejnosti, tak i vedení města Kopřivnice. Děkujeme. Michaela Kafková



Předškoláci na lezecké stěně

Za devatero kopci, devatero řekami a mlhou, co by se dala krájet... ani náhodou! Je to přímo za humny... se v malebném zalesněném porostu krčí kus ráje. Ráj s názvem Skautské centrum Vanaivan, kde zábavu a klid najde každá generace.

Jedno květnové dopoledne posloužilo té naší, nejmladší. A posloužilo velmi dobře. Návštěvu centra jsme zahájili procházkou celého areálu - konejšivou zelení a zhlédnutím řezbářských děl. Konec romantiky.

Přeskok lávky přes vodu, vyběhnutí kopečku a hurá na horolezeckou stěnu. Přece kvůli ní jsme se sem vydali. Přivítali nás usměvaví instruktoři a představili překážky, které bez odvahy zdolávat možné není. První odvážlivci, tedy odvážlivkyně, naskákaly do úvazků a ani se nenadály a už se škrábaly do výšin. Až úplně nahoře, v 10 metrech nad zemí, visel pytlík s bonbóny! Myslím, že tak drahý bonpar ještě nikdy děti necumlaly. Pro 24 opičáků úvazků nebylo, tudíž jsme se pěkně střídali. Kdo nelezl po stěně, šplhal po síti. Kdo nešplhal po síti, zabavil se v posilovně pod širým nebem nebo na hřišti. I na relaxaci došlo, zejména ve čtvrthodinové přeháňce. Aspoň jsme se podívali do skautské chaloupky. Když déšť ustal, poslední stateční zabojovali o sladkost v oblacích a pak už nezbylo nic jiného, než balit fidlátka a vrátit se do školky.

Zážitek nad zážitky, těšíme se na repete.

Jana Madecká, Moje Školka Hájov, s. r. o.



Výchova mládeže hlukem?

V pondělí 27. května dopoledne jsem zamířila do místní knihovny, jediného kulturního stánku v Kopřivnici, abych načerpala v tichu čítárny nové informace a inspirace. Sotva jsem však vstoupila do vestibulu kulturního domu, vyděsil mě obrovský hluk, který otřásal celou budovou. Překonala jsem obavy z blížícího se tornáda a nahlédla jsem do velkého sálu KD. Se zděšením jsem zjistila, že tam dva mládenci se spoustou aparatur na pódiu masírují mládež školního věku. Skladba právě skončila, mládež seděla jako zařezaná, zřejmě v šoku z těch decibelů a nastalého ticha, zatímco rádoby umělci pronášeli na jevišti nějaká moudra, snad uváděli novou skladbu, nevím, nebylo jim rozumět. V duchu jsem se ptala, jestli někdo vůbec kontroluje, zda decibely linoucí se z pódia jsou únosné, nebo zda už tady jde o zdraví. Nejsem si jista, zda by všichni rodiče souhlasili s touto masáží, která je na jejich potomcích prováděna… Bohužel v nemalé míře. O škodlivosti hluku a vysokých decibelů na zdraví lidí existují vědecky podložené závěry, není to nic nového. Hluku kolem nás se už asi nezbavíme, tak proč ještě posilovat existující hlukový smog takovými akcemi? V zájmu čeho? Co je cílem takové masáže sluchových orgánů mladých lidí?

Když jsem tak o tom uvažovala a upalovala z knihovny i z kulturního domu, tak mi došlo, že konec civilizace už je asi v plném proudu... Lituji zaměstnance knihovny, kteří nemohou jako já utéct a musí v tom hluku navíc ještě pracovat. Naštěstí tam moc čtenářů toto dopoledne neměli. Kdo by tam dobrovolně v tom kraválu pobýval? Jen bych se přimluvila za příplatek pro ně kvůli hlučnému prostředí, které musí nechtěně podstupovat.

A co na to říká naše „Zdravé město Kopřivnice“? Nemělo by do svých aktivit přibrat také boj proti hluku?

Věra Kahánková



Autobusový výlet - Jeseníky

Na sobotu 26. května byl objednán autobus a oddíly Šedé myšky a Nezmaři vyrazili spolu s dětmi z Dětského domova Frýdek-Místek do Jeseníků. Sešli jsme se před sedmou hodinou ranní v pionýrské klubovně, počkali na opozdilce, autobus a mohlo se vyrazit. První zastávka byla Na hrázi ve Frýdku-Místku, kde na nás čekaly děti z dětského domova, které se s námi běžně účastní akcí a jezdí na tábor.

Po dlouhé cestě autobusem jsme konečně dorazili do našeho prvního cíle, a to do Karlovy studánky, na Ovčárnu pod Pradědem. Odtud jsme měli vrchol Praděd na dosah, a i přesto to byl pro některé jedince neskutečně těžký výstup. Počasí nám nepřálo, a proto jsme se na vrcholu moc dlouho nezdrželi, po svačině, teplém čaji a povinnému kolečku kolem vysílače jsme se vydali zpátky.

Zpáteční cesta nebyla tak jednoduchá jako na vrchol, jelikož jsme se rozhodli si ji trochu prodloužit. Nádhernou stezkou pro pěší kolem Bílé Opavy jsme se po skupinkách vydali dolů do Karlovy Studánky, počkali na autobus, a jelikož nám zbýval dostatek času, vyrazili jsme na hrad Sovinec. Zde, u příležitosti Dne dětí, probíhala pohádková prohlídka hradu, které se děti s radostí zúčastnily. Během prohlídky začalo hodně pršet, a proto nám nezbylo nic jiného, než doběhnout k autobusu a vydat se na cestu domů.

Výlet se povedl, cesta překrásnou přírodou přebila bolavé nohy a doufám, že dětem zůstane zážitek, na který budou moci dlouho vzpomínat.

Za Pionýr Kopřivnice Kamila Šumšalová



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce