Setkání baštařů ve Štramberku
O jednom, možná důležitém setkání
Čas oponou trhnul a jsou z nás staří chlapi a zralé ženy. Pryč je doba dětských radovánek a „lítání“ po Baště, „zámku“ a blízkém i vzdálenějším okolí. Mnoho z těch, kteří se tu narodili v první polovině minulého století (nebo počátkem druhé poloviny) se rozprsklo po světě, někteří tu žijí dále.
Dnes se potkáme mnozí, kteří se vůbec neviděli a přece mají společného jmenovatele – Horní Baštu. Jenom se minuli v čase. Tu vyrostli, tu prožili dětství, mládí, někteří celý život. A vyrůstali společně nejen s rodiči, ale i s jejich rodiči, kdysi se říkalo se „staříčkama“. A ta výchova byla trochu jiná, vedla k vzájemným ohledům i pomoci. A nejdříve se musela udělat nějaká práce, a v chalupě jí bylo vždy dost, teprve potom byl čas na „lítání“. Po večerech se sousedé obyčejně scházeli na „besedy“ a to bývalo zajímavé poslouchat jejich vzpomínky a vyprávění o jejich rodičích… A tak jsme se dovídali o událostech starých sto roků i více…
Nebyla televize, mnohde ani rádio, a tak se kultura tvořila doma, přímo v kuchyni. Často byly ty vzpomínky hororové, jindy zase úsměvné. Dnes se scházíme, aby se poznali i ti, kteří o sobě dosud nevěděli, abychom se o té staré Baště dozvěděli možná i něco nového. I o lidech, kteří tu žili.
Je sobota 20. října 2012, nádherný slunečný den. Jako objednaný. Na štramberském náměstí se v pravé poledne shromáždilo u kašny víc než šest desítek postarších občanů a nechali se vyfotit s cedulí s nápisem Setkání baštařů. To je těch, kteří se narodili a po nějakou dobu mezi léty 1940 – 1959 žili na ulici Horní Bašta. Světe, div se: prošlo jich tu 111! Ne všichni se dnešního dne dožili, 14 zemřelo, dalších 15 ze zdravotních důvodů nemohlo přijít…, ale přesto účast blízká 70 % je myslím u této věkové kategorie slušná. Přišli nejenom z blízkého okolí, ale i z Karviné, Bohumína, od Zlína, dokonce i od německého Karlsruhe… Rádi se prošli po „své Baště“ a porovnávali, co se za mnohdy desítky let změnilo. Není divu, že se někteří staří známí ani mezi sebou nepoznali.
Ve slavnostně upraveném sále restaurace Dalas dostala každá žena růžičku a všechny čekal slavnostní přípitek, po něm následovalo stručné seznámení s historií Štramberka, ale hlavně rázovité uličky Horní Bašty. Všichni se zaujetím poslouchali i pro mnohé dosud neznámé skutečnosti, zajímavosti i úsměvné příhody. Se stejným zaujetím sledovali promítání fotografií, převážně historických. Mnozí, především ti mladší, neslyšeli o slavných rodácích z Bašty, mezi něž se řadí národopisný pracovník Vincenc Socha, dlouholetý kapelník štramberské dechovky Augustin Socha, nebo že tu žily dvě generace předků pozdějšího cestovatele Jiřího Hanzelky…
Účastníci setkání byli spokojení, chutnal jim guláš i „orosené“. Manželům Pustkovým (i personálu) patří poděkování za to, že zajistili pohodové posezení. Skoro 70 účastníků se těší na opakování – „tož zas za rok“. Všichni v pohodě a svorně vzpomínali, jak nás kdysi na štramberských kopcích – Zámku, Skalkách, Kotouči či Bílé hoře ovíval „stříbrný vítr“ našeho mládí!
Josef Adamec
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
