Kostel plný hudby

„Paní učitelko, zítra přijede soubor Aulos, že?“ znělo mi v uších od středečního rána. Ano, je to tak. Přijede z Prahy náš spřátelený soubor zobcových fléten.

Ve čtvrtek v 15.31 hod. na nádraží Kopřivnice, zastávka opravdu vystoupili členové výše jmenovaného souboru. Po ubytování a malé aklimatizaci se šlo hrát. První společná zkouška proběhla v prostorách ZŠ sv. Zdislavy, kde po téměř 90 min. hraní bylo připraveno občerstvení. Po probrání náležitosti dalšího dne se šlo spokojeně domů (žáci k rodičům, ostatní na ubytovnu). V pátek 18. listopadu byla generální zkouška v kostele sv. Bartoloměje. Bylo chladnější počasí, ale láska ke hraní a seznamování se s prostorami kostela všechny přítomné zahřála. Po dvouhodinové generální zkoušce se šli všichni připravit na svůj velký den. A ten v sobotu 19. listopadu nastal. Vesele naladěni, svátečně oblečeni se hodinu před vystoupením sešli členové obou souborů - probraly se poslední detaily a úderem 19. hod. to nastalo.

Pan farář přivítal oba soubory i přítomné diváky. Po úvodním slovu se rozezněly první tóny prostory kostela. Píšťalky, jako domácí soubor, zahájily 2. společný koncert staré hudby. Následovaly varhany, vystoupení souboru Aulos a společná část: spojení dvou menších souborů v jeden velký. Celý koncert zakončila hudba Johana Sebastiana Bacha: Toccata a Fuga d moll hraná na varhany talentovaným členem souboru Aulos p. Zemanem.

Dozněly poslední tóny krásné hudby a přišlo poděkování. Za dirigování společné části MUDr. Evě Čadkové, za doprovod na akordeon p. uč. Kateřině Majerské a skvělému mladému varhaníkovi p. Bohuslavu Zemanovi za nádherná vystoupení.

Velká akce skončila a nám nyní nezbývá, než si jeden rok počkat a před Vánocemi se setkat v Praze na 3. společném koncertě. Již nyní se těšíme.

Já využiji této možnosti a budu děkovat. Děkovat všem, kteří se na zdaru této akce podíleli. Ubytovně Eliška p. Křivského, p. řediteli Ing. Pavlu Jankovi za poskytnutí prostor ZŠ sv. Zdislavy na společnou zkoušku, farnosti římsko-katolické církve za poskytnutí kostela pro uskutečnění 2. společného koncertu dvou souborů zobcových fléten, manželům Pavlovi a Vlaďce Kupčíkovým za podanou pomocnou ruku při organizaci této akce, kolegyni Kateřině Majerské za doprovod při koncertu a všem posluchačům, kteří zaplnili prostory kostela a vytvořili tak nádhernou atmosféru. Můj největší osobní dík patří skvělým rodičům mých žáků za přípravu chutného a bohatého občerstvení.

Anna Vafková, vedoucí souboru Píšťalky



Se zahradou jsme spokojeni

Jako maminka dvou dětí navštěvujících MŠ Záhumenní v Kopřivnici jsem se rozhodla reagovat na údajné množící se stížnosti související s obavami o bezpečí dětí při pobytu na zahradě školky, tzv. Kamenný svět. A činím tak s ohledem a vážností vůči pocitům všech, které tyto nejistoty sužují.

Z toho, jak vnímám aktivity dětí v rámci pobytu na zahradě, jsem nabyla dojmu určité komplexnosti. Využívána je podle mého zejména zadní část zahrady, kde je nepřehlédnutelná zóna plná průlezek, značně podobná nejednomu dětskému hřišti, která se v současnosti budují. Pro děti přitažlivé místo, kde si mohou rozvíjet a zdokonalovat své pohybové dovednosti, motorickou koordinaci, orientaci v prostoru a učit se to vše způsobem, který je jim přirozený a příjemný – hrou, pohybem, nápodobou.

Další prostornou část vnímám jako více klidovou. Děti zde mají k dispozici pískoviště a díky hře s pískem zase možnost rozvíjet svou tvořivost, fantazii, hrubou i jemnou motoriku a taky spolupráci a komunikaci se svými kamarády. V této části zahrady je taky prostor určený společným akcím pro rodiče s dětmi, dosud, alespoň podle mých zkušeností, velmi vydařených, zábavných, uvolňujících. Navíc, ve srovnání s jinými školkami, jsou zde podobné akce konány relativně často.

Oba tyto zahradní sektory jsou propojeny vyasfaltovanými cestičkami, na nichž se děti mohou „vyřádit“ jízdou na odrážedlech, koloběžkách či kolech.

A pak je tady ještě jedna část zahrady. Předpokládám, že právě ta vzbuzuje možné pocity ohrožení či obav o zdraví nebo bezpečí dětí. Kamenný svět. Jeden ze „světů“ v rámci konceptu kopřivnických MŠ Svět je naše zahrada. Je to místo nacházející se před budovou školky, na němž v nedávné minulosti vyrostly kamenné zídky, z nichž jedna „ukrývá“ pravěkou zkamenělinu, jsou zde místa vysypána kameny a osázena různými bylinkami, do doby, než si odsud „kdosi“ odnesl „suvenýry“ v podobě štítků nesoucích názvy různých nerostů, zde byly i tyto. Je to část zahrady, která nabízí možnost poznání, setkání a seznámení se s částí našeho světa. Je zdrojem mnoha informací. Děti se manipulací s kamínky učí poznávat vlastnosti kamene (barvy, tvary, pevnost, povrch – hladký, drsný, co se s nimi dá dělat, např. ťukat do rytmu, kreslit apod.), mohou se učit rozlišovat typy hornin, princip jejich vzniku, jejich využití, mohou se učit poznávat bylinky zde rostoucí, a to nejen podle jejich vzhledu, ale taky např. zapojením čichu apod., a to vše, předpokládám, pod vedením a dohledem zkušených učitelek.

A tak si říkám, když chceme našim dětem zpřístupnit a přiblížit náš svět, bereme je na výlety, chodíme do přírody, koupeme se ve vodě, nemůžeme je přitom nikdy stoprocentně uchránit možných nebezpečenství (a ta se školkám nevyhýbají). Vždyť které dítě, a vlastně i „dospělák“, občas nezakopne, neupadne, nebouchne se. Ale čím víc o tom kterém „světě“ bude dítě vědět, čím víc bude rozumět, jak se kámen (či voda, rostliny, zvířata apod.) chová, tím lépe na něj bude připraveno a tím menší nebezpečí, podle mého soudu, bude pro ně představovat. A tak, i když se o své ratolesti přirozeně bojíme a chceme je chránit, chraňme je před tím, co je pro ně skutečnou hrozbou.

Daniela Kvasničková



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.