Kroky do historie a zpět
Mezinárodní výměna mládeže Our (His)story, která proběhla ve dnech 9. - 17. 7. na Sninských rybnících, nás zaujala svým zaměřením hned na počátku, neboť tématika lidových řemesel a tradic v odlišných kulturách byla něčím neotřelým a zvláštním.
Existuje mnoho způsobů, jak udělat projekt jen tak, aby se neřeklo, nebo s nutným minimem. Neexistuje však možnost, že byste se takové akce dočkali v dětské organizaci Fénix, která, jakožto zkušený organizátor a náš partner, nezklamala ani v nejmenším i ta nejnáročnější očekávání.
Účastníci měli celou řadu příležitostí vyzkoušet si tradiční řemesla a poznat kulturu zúčastněných zemí, konkrétně Polska, Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Každá skupina z dané země byla přímo zodpovědná za jednotlivé části svého programu a také za jejich průběh. Všichni se tohoto úkolu zhostili na výbornou a den co den provázeli ostatní svátky a zvyky, jako jsou slovenské Velikonoce, polské Vánoce, české pálení čarodějnic, maďarské oslavy jara nebo rumunská svatba.
Všichni zúčastnění měli také možnost dozvědět se o bájích a mýtech spojených s historickými postavami, jako byl hrabě Drákula, Jánošík, praotec Čech a další.
Ještě zajímavější byly každodenní dopolední bloky, ve kterých probíhaly praktické dílny jednotlivých řemesel. Mezi nejzajímavější patřily ty, které se věnovaly práci s hlínou, tkaní koberců na tkalcovském stavu, hrnčířství, kovářství, drátkování nebo plstění. Zejména možnost vyzkoušet si všechno prakticky a kdykoli během akce se k tomu vrátit dala za vznik krásným výrobkům, které si jejich tvůrci mohli odvézt po skončení domů.
I přesto, že program byl takto nabitý zajímavými činnostmi a prezentacemi, nechyběly v něm ani výlety do okolí, jako například exkurze do dřevěných kostelíků z 16. a 17. století, včetně bohaté večeře ve stylové slovenské kolibě nebo také návštěva biokoupaliště, o jehož čistotu vody se starala rostlinná kořenová čistírna.
A tak nyní, kdy v nás zůstaly krásné vzpomínky a zážitky, popíjejíce čaj z hrnku vytočeného tradičním způsobem ze Sninského jílu na kruhu, s vlastnoručně ukovanou podkovou nade dveřmi, plstěným náramkem na ruce, hliněným obrazem na stěně a utkaným kobercem pod nohama, upřímně děkuji všem účastníkům za jejich aktivitu a nadšení!
Zajímavost na závěr: Mezinárodní výměny mládeže spadají do grantového programu Mládež v akci patřící do nabídky volnočasových programů Evropské unie. Díky finanční podpoře se tak účastníci vydali na Slovensko včetně ubytování, stravy, programu a pojištění za cenu představující 30 % nákladů na dopravu (250 Kč/osobu).
Za Pionýr Kopřivnice Jakub Trnčák
Putování do starověkého Egypta
Ve městě Veset je největší poctou pro faraóna nechat si postavit pyramidu v Údolí králů. Zde jsou pochováni nejvýznamnější vládci Egypta. Před nedávnem se však lidé začali bouřit a dělníci na stavbách začali stávkovat. Nelíbilo se jim, že se do Údolí králů nepochovává žádný jiný smrtelník. Proto bylo rozhodnuto, že bude udělena výjimka a poslední pozemek na stavbu pyramid bude poskytnut obyčejnému člověku. Jak ale vybrat toho pravého?
Královna Kleopatra se obrátila na věštkyni - Martina Řezáčová a velekněze - Michal Řezáč z chrámu boha Re, boha slunce. Ti rozhodli, že vyvoleným bude nejlepší cechovní mistr. Ze všech prestižních egyptských škol se soutěže zúčastnila: 1. Škola zlatníků, 2. Škola kouzelníků, 3. Škola barvířů, 4. Škola papyru, 5. Škola lékařů a léčitelů, 6. Škola hvězdářů.
Zranění z těchto soubojů léčila Boďa Jarolímová. Výborné jídlo nám připravovali Romča Havrlantová a Mirek Janek ze zásob, které do městské sýpky vozila Lenka Heraltová. Klidný spánek všech Egypťanů hlídal Pavel Havrlant.
Věštkyně s veleknězem udíleli nelehké úkoly, za jejichž splnění dostávaly jednotlivé školy stavební kostky na stavbu pyramid. Nejúspěšnější byla škola hvězdářů, která získala dekret na stavbu pyramidy v Údolí králů. Další v pořadí byla škola papyru, škola kouzelníků, škola zlatníků a nakonec škola barvířů.
Přestože deltu Nilu celých 14 dní trápilo období dešťů, nenechali jsme si zkazit náladu a kromě soutěžení jsme podnikali výpravy do okolí.
Vybaveni svačinkou a pláštěnkami jsme se vypravili nejprve do Znojma, s jistotou, že v případě deště se schováme v podzemí. Z pošmourného dne se nakonec vyklubalo „slunečné“ odpoledne, a tak jsme mohli vyzkoušet i nejnovější atrakci - dětské hřiště.
Naše další kroky směřovaly do sídel okolních pánů. Nejprve jsme uctili pána z Bítova, který nás jako každý rok přivítal ve svém paláci a provedl nás po svých zahradách. Nezapomněli jsme ani na našeho druhého souseda, pána z Cornštějna.
Jeden z mála přívětivých dnů jsme využili k návštěvě únanovských koupelí.
Nakonec jsme si prohlédli domácí mazlíčky královny Kleopatry - krokodýly - na farmě u Velkého Karlova. Naštěstí byli zrovna po obědě, takže jsme v plném počtu pokračovali na tržiště ve Znojmě, abychom poslední zlato směnili za dary a potraviny.
Večery jsme kvůli nepřízni počasí trávili v paláci a zahráli jsme si bingo, hledali jsme pěvecké talenty a vybírali jsme nejkrásnější Egypťanku a Egypťana. Nechyběl ani bál a po vzývání boha slunce jsme mohli posedět u slavnostního ohně. Protože jsme nemohli spát pod hvězdami, přizpůsobili jsme se situaci a všichni jsme přespali v paláci a celý večer jsme si zpříjemnili promítáním pohyblivých obrázků.
A co říct závěrem? Uspořádali jsme slavnostní maškarní slavnost na počest bohů a přinesli jim obětiny, takže nezbývá než doufat, že příští rok bude bůh slunce Re shovívavější a období dešťů přijde až po našem odjezdu (a nebo před naším příjezdem :o)).
Lenka Heraltová, LDT Olbramkostel, 2. turnus
Zamyšlení nad kopřivnickým sportem
Vážený pane Žídku, ale i ostatní občané,
nevím, zda můj názor vyzní jako rada nebo jen informace, s čím do posledních voleb šli Nezávislí.
V mnohém s Vámi souhlasím, ale i nesouhlasím. To, že dnes už nikdo nebude hrát za „sodovku a sokolské nazdar“, pokládám za velmi chybné. Přece když chcete vyhrát například v loterii, taky musíte nejdříve nějakou sumu vsadit, abyste měl šanci vyhrát, ale taky nemusíte. To samé je i ve sportu. Nejdříve investice a pak sklizeň. Osobně jsem hodně investoval, než si mě někdo všiml a pak nabídl dobré podmínky. Proto nevidím nic špatného na tom, že ti dobří odcházejí za lepšími podmínkami, které jim nemůžou zajistit místní kluby. Vždy existuje určitá hranice možností, ale dá se posunovat.
Domnívám se, že jsme příliš malé město na to, aby zde bylo více vrcholových sportů, ale zároveň se domnívám, že nebylo uděláno vše tak, aby tady 1 – 2 vrcholové sporty byly.
A to podstatné, jak na to? Nyní si dovolím „otřít“ se o „radnici“. Rozhodně by mělo být více sportovních tříd na ZŠ a tím stáhnout i talenty z okolních obcí, samozřejmě k nim získat kantory – trenéry ve sportech, pro které by se „radnice“ rozhodla. Tj. 4-5 druhů sportu. Dále by „radnice“ měla stanovit prioritní sporty (dle zaměření sportovních tříd).
Ale kde na to vzít? Opět by to měla být „radnice“ a sednout si se zástupci jednotlivých klubů a ti by měli předložit záměry a finanční náklady. „Radnice“ dá na stůl sumu peněz, kterou může investovat. Je nad slunce jasné, že to bude veliký rozdíl.Tady se musím zastat „radnice“, že nikdy potřebnou částku nebude mít a není to ani nutné, měla by mít na to základní, např. nájmy.
Už při vzniku průmyslové zóny a jejím obsazování se mělo s budoucími firmami jednat o podpoře sportu. Tady neobstojí, že firmy odmítaly. To je věc kvalitního vyjednavače, ale nikdy není pozdě.
A co naše „radnice“, která je 100% vlastníkem tří firem? Kolik přispívají? Jak to, že na žádném dresu nevidím jejich reklamu? Především „naše“ firmy a „radnice“ by měly s dobrým vedením mít zájem takto investovat, chcete-li sponzorovat.
Ale abych se netrefoval jen do „radnice“, tak si dovolím kritizovat i „šéfy jednotlivých klubů“. Pánové, jaképak to máte lidi ve vedení, že nezvládají zajistit finance pro svůj klub? Jsou to ti správní? Samozřejmě, že ten, co to umí a dokáže, tak musí být dobře honorován tak jako v jiné branži, tj. být procentuálně zainteresován na sumě peněz, které získá, tohle už je obchod, a pokud ty peníze nejsou, chcete-li kvalitní vedení klubu, tak nemůže být ani vrcholový sport!!
Jednoduché, nemůžu vlastnit to, na co nemám. Co např. dělá vedení klubu házené? Pozor, trenéry v to nepočítám, ti mají jiný úkol. Opravdu se mi nelíbí, když tento klub chce po „radnici“ další peníze, aby přežil. Osobně jsem taky po 8 létech v reprezentaci vypadl, protože jsem na víc neměl, a svět se nezbořil, přišli jiní a ještě lepší.
A samotní sportovci? Ti by si měli uvědomit, čeho chtějí dosáhnout a kolik tomu chtějí obětovat jak časově, tak finančně, protože vše, co dělají, tak dělají pro sebe, a když to zvládnou, tak jsou šťastní a spokojeni. Samozřejmě tím udělají radost nám fanouškům, a dokonce se domnívám, že i když odejdou za lepším, tak ti praví fandové jim to nebudou zazlívat a můžou být na tyto sportovce hrdí tak, jako jsem i já. Např. Zátopek, Hajdůšek, Klosová, Bonk, Masná, Varaďa atd.
Sportovci vůbec nemusí mít obavy, že si těch dobrých nikdo nevšimne. Skautů je v každém sportu dost. Jistě že i v určitých sportech se dá na odcházejícím borci získat i nějaká ta koruna, protože dnešní sport je obchod, ať chceme nebo ne. Proto se domnívám, že nejsme městem na soustředění vrcholových sportovců, ale na jejich základní výchovu pro budoucí vrcholy. Sportovišť máme v našem městě skutečně dostatek.
Havel Alois
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
