Ach jo!

Určitě každého z nás starších už někdy bolely zuby, takže víme, co to obnáší - člověk je jak praštěný, dokud nepodnikne záchranné kroky směrem ke svému zubaři, a to zdaleka nemá vyhráno, jak se dále dozvíte, pokud dočtete až do konce.

Mou dobrou dlouholetou přítelkyni - budeme jí říkat třeba paní B. - zuby nedávno pořádně potrápily. Do rána jí otekla celá čelist, tak nezbývalo než navštívit zubní ordinaci a trpět. Ach jo! Po ošetření a injekci na uklidnění bolesti by bylo nejlepší ulehnout do postele a všechno zaspat, ale to paní B. nebylo dopřáno. Čekali s manželem návštěvu, takže zuby nezuby - vyrazili autem na velký nákup, aby bylo hosty čím uctít. Nakoupili, utratili, manžel odnesl nákup do auta, usedl za volant a čekal na svou ženu, která se někde zdržela. Všichni víme, jak rádi manželé čekají na své loudající se manželky - tiše zuří. Tiše zuřil i manžel paní B., ale nakonec se dočkal, jeho žena vyšla z obchodu a zamířila na parkoviště. Ale co to? Manžel paní B. nevěřícně zíral na svou zákonitou manželku, se kterou žije už 40 let, jak nastupuje sice do správné značky auta, ale k nesprávnému řidiči. A jak teprve zírala paní B., když se otočila k řidiči a hleděla z očí do očí neznámému, značně pobavenému muži. Ach jo!

Po mnoha omluvách se z auta vypotácela, a protože její manžel mezitím vystoupil z vozu a máváním ji navigoval ke správnému místu, k žádnému nedopatření už nedošlo. Jo, zuby jsou prevít. Ach jo!

S. Dobečková



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce