Reakce na článek „Ve hře o možné rozšíření školy v Lubině bude také nadstavba“

V posledním čísle Kopřivnických novin jsem si se zájmem přečetla článek o možnostech rozšíření školy v Lubině. Byla jsem velmi překvapena, že v době, kdy se na nás ze všech stran valí výzvy k šetření, k lepšímu hospodaření s prostředky státního či veřejných rozpočtů, se docela vážně uvažuje o rozšíření neúplné základní školy.

Lubina je přece součástí města Kopřivnice, která má pět úplných základních škol (počítáno i se školou církevní). Kapacita těchto škol rozhodně umožňuje přijmout naprosto všechny žáky z Lubiny. Z čistě ekonomického hlediska je škola v Lubině zbytečná. (Navíc poloha školy u velmi frekventované silnice 1. třídy je velmi diskutabilní. Přecházení tak malých dětí přes tuto silnici je určitě značným rizikem a hluk projíždějících automobilů musí nutně ovlivňovat pohodu ve třídě.) Je samozřejmé, že význam školy posuzujeme i z jiných hledisek. Taky tady nenavrhuji zrušení školy, ale rozhodně se nabízí jiné řešení než přístavba třídy. Je to možnost převést žáky páté, popřípadě i čtvrté třídy do některé z blízkých kopřivnických škol. Kapacita školy se uvolní pro budoucí prvňáčky, starší žáci se dostanou do nových kolektivů, do kterých stejně musí vstoupit s příchodem na 2. stupeň. Budou mít tak možnost včas se psychicky adaptovat v novém prostředí, najít nové kamarády a mnohdy si zvyknout i na tvrdší konkurenci větší školy. Samotný přechod na 2. stupeň bude pak pro ně mnohem lehčí. Základní školy Milady Horákové či 17. listopadu jsou přece od Lubiny, co by kamenem dohodil. A autobusové spojení rovněž funguje.

Jako obyvatelka jiné kopřivnické části - Vlčovic - mám bohužel také pocit, že je zde protežovaná pouze jedna část města. Mnozí malí vlčovičtí školáci to mají do školy v Mniší taky hezky daleko, mnozí raději jezdí do Kopřivnice či do Lichnova. A mimochodem, rovněž tu vyrůstají nové domky, v nichž bydlí mladé rodiny s dětmi.

V článku se mluví o 1, 145 milionu korun, které by měly stát úpravy nové třídy. Pro někoho to možná nic neznamená, ale vědí zastánci rozšiřování školy, jak úporně bojují ostatní kopřivnické základní školy s penězi? Byli si někdy prohlédnout vnitřní zařízení budov? Vědí, že školy mají problém pravidelně vymalovat, nakoupit nový nábytek místo rozpadajícího se starého, že chybí peníze na učebnice a na spoustu jiných věcí? Nebýt zapojení do nejrůznějších projektů, které umožňuji získávat peníze i odjinud než z rozpočtu města, byla by situace ještě tristnější.

Chtěla bych věřit, že zvítězí zdravý rozum a hospodárnost, a ne osobní zájmy menší skupiny obyvatel.

Mgr. Jarmila Filipová, učitelka ZŠ Kopřivnice, Alšova



Reakce na reakci

Na začátku všeho bylo asi normální nedorozumění (přeslechnutí nebo snad nečitelný, rukou psa-ný vzkaz?) mezi zastupitelem města za KSČ(M) panem Pavelkou a tiskovou mluvčí města paní Petříčkovou, týkající se záměny jména bývalého sportovního komentátora Karola Poláka za, v našem městě žijícího občana, pana Karla Polácha, což je jméno, kterým si nejen tento občan říká, ale on se tak i dokonce od narození jmenuje! I to chápu, protože používání pseudonymů před pravými občanskými jmény bylo doménou zejména vůdců a diktátorů komunistického hnutí 20. století.

Počáteční nedorozumění je lidsky pochopitelné a odpustitelné, pokud by ovšem tato de facto „úsměvná kauza“ nezačala žít vlastním životem v článku pod jménem „Reakce“, uveřejněném v KN č. 21 z 3. června t. r. Nejprve se značným údivem, které plynule přešlo ve zděšení, jsem si přečetl tento příspěvek zastupitele města, člověka, který si dnes již zcela bez uzardění říká doktor sociálně-politických věd (titul udělovaný v Československu v dobách komunismu absolventům Vysoké školy politické ÚV KSČ v Praze, Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda v Bratislavě a také některých dalších škol politického zaměření. Podmínkou získání tohoto titulu bylo složení rigorózní zkoušky z odborného předmětu - historie, filozofie, pedagogika, vědecký komunismus atp. - viz Wikipedia), soudruha RSDr. Kuboše, toho času stále ještě zastupitele města za KSČ(M), vyjma jiných vyšších funkcí v této straně.

Pominu-li značně ironické vyznění omluvy představitele KSČ(M) soudruha Kuboše, které spíše než jako omluva vyznělo jako další urážka na cti již výše jmenovaného, nemohu se nezamyslet nad celkovým vyzněním článku nesoucího se zcela v duchu nenávistných výplodů komunistické propagandy padesátých let, kdy jím vedená strana (s dnešní malou marketingovou úpravou názvu) vedla válku s občany tohoto státu. Cituji: „Zároveň vyslovuji podiv nad tím, že naše městské Kopřivnické noviny uveřejnily nesmyslný blábol výše uvedené osoby, plný lží a nenávisti proti skupině osob, kteří sympatizují s politickou stranou, která má své zastoupení v městském zastupitelstvu …“ a dále, „Přeji redakci i výše uvedeným preferovaným osobnostem města, aby si to své privilegium ještě užili, než přijde čas změny.“

Kdy jindy než v demokracii by bylo možné článek takového vyznění svobodně uveřejnit? Máme snad chápat tyto věty jako běžné výrazivo členů této strany v rámci demokratické soutěže politických stran před nadcházejícími volbami nebo snad výhružku, co se může stát všem nám, kteří nejsme příznivci této, dle mého skromného názoru, morálně, myšlenkově a osobnostně zcela přežitou stranu? Příznivci a členové komunistických stran se sami vždy nazývali „lidmi zvláštního ražení“, a to je to jediné, v čem s nimi opravdu souhlasím. V parlamentních volbách řekli voliči jasné „NE!“ dinosaurům, pevně věřím, že se stejně rozumně budou rozhodovat i v obou volbách podzimních.

L. Škapa



Výlet do Prahy

Ve čtvrtek 27. května jsme od učitelů ZŠ Lubina dostali dárek ke Dni dětí - výlet do Prahy.

Už v 5:10 jsme měli sraz v Kopřivnici na vlakovém nádraží. Každá třída dostala jinou barvu kšiltovek, podle kterých nás učitelé rozlišili. V 5:20 jsme všichni nasedli do osobního vlaku, který nás dovezl až do Studénky, kde jsme přesedli na rychlík. Všichni jsme měli rezervovaná místa, a proto se nám dobře jelo. Ve vlaku byli i žáci ze ZŠ Štramberk.

Po čtyřech hodinách jízdy vlakem jsme konečně dorazili do Prahy. Z hlavního nádraží jsme šli do Národního muzea. V muzeu byla expozice pravěku a drahých kamenů. Nejvíce se nám líbila expozice zvířat. Po prohlídce Národního muzea jsme se rozdělili do dvou skupin - 1., 2., 3. a 4., 5. třída. Čtvrťáci a páťáci šli potom na oběd do McDonaldu na Václavském náměstí. Po dvaceti minutách jsme šli směrem na Pražský hrad. Cestou byla zastávka u Národního divadla. Dál jsme pokračovali na nábřeží Vltavy na Karlův most. Všechny už bolely nohy, ale přesto jsme za chvíli stáli na nádvoří Pražského hradu, odkud byl nádherný výhled.

Tady jsme navštívili katedrálu sv. Víta. Měli jsme zde i malý rozchod do obchůdků se suvenýry. Při zpáteční cestě přes nádvoří jsme dokonce viděli střídání stráží. Potom už jsme se vydali zpět na hlavní nádraží, kde na nás čekala první skupina a po půlhodinovém rozchodu jsme šli na nástupiště. Za chvíli přijel vlak, tak jsme do něj nastoupili. Cesta domů byla velmi veselá. Když jsme dojeli do Studénky, přestoupili jsme do autobusů, které nás dovezly do Lubiny, tam na nás čekali rodiče.

Za všechny můžeme říct, že výlet byl skvělý a moc děkujeme všem učitelům i paní ředitelce, že nás vzali do Prahy.

V. Borovská a M. Polášková, žákyně 5. třídy ZŠ Lubina



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.