Cesta do neznáma

Noční ticho přerušil zvuk budíku. V polospánku jsem ho vypnula. Bylo pět hodin. I když se mi vůbec nechtělo, musela jsem vstávat. Dnes jsem místo do školy jela s paní učitelkou a třemi „kolegy“ do Brna na vyhlášení soutěže o nejlepší školní časopis. Je to totiž poprvé, kdy jsme se dostali mezi osmdesát nejlepších škol, a tím jsme získali možnost zúčastnit se takové akce. Protože jsme museli být nejpozději v deset hodin na místě konání, sešli jsme se v šest hodin před Základní školou Emila Zátopka, do které chodíme, abychom společně došli na nádraží, odkud jsme vyrazili „do neznáma“. Cesta vlakem přidala na napětí nás všech, a proto jsme se snažili ukrátit si dlouhou chvíli. Konečně jsme se blížili k cíli.

Nejprve jsme si prohlédli ostatní časopisy a opsali si z nich nějaké nápady, kterými bychom mohli „vylepšit“ i náš časopis. Potom jsme se dozvěděli, co se přibližně bude dít. Zažili jsme spoustu zábavy. Hráli jsme hry, soutěžili, hledali inspiraci ve skupině s ostatními, které jsme vůbec neznali (tato zkušenost nám poslouží i do budoucna, ať už na střední nebo vysoké škole, ale i v budoucí práci), dělali jsme letáky našich časopisů a pak je prezentovali tak, abychom je „prodali“. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí o ostatních časopisech.

Po obědě přišlo dlouho očekávané vyhlašování cen. Bylo to velmi zajímavé, ale abych řekla pravdu, už jsem se těšila, až pojedeme domů. A taky jsem se dočkala. I když jsme nezískali ani jedno z prvních tří míst, pro mě zůstává naše škola, časopisy Prvostupník a Emílek na prvním místě. Prostě Emílek 4ever.

Feixová Veronika, IX.C

ZŠ E. Zátopka, Kopřivnice



Nastavte uši, zpíváme!

Letos se již potřetí uskutečnilo soustředění žáků chodících do sboru paní učitelky Nedjalkové. Všichni se sešli ve 13.30 v pavilonu ZŠ Emila Zátopka, ubytovali se ve třídách a šlo se zpívat. Písně, které jsme se učili na koncert Vánoční čekání, jsme trénovali opravdu poctivě a troufám si říci, že výsledek je znát. O tom se ale můžete přesvědčit již 15. prosince na výše jmenovaném koncertě.

Nemyslete si, že jsme celou dobu jen zpívali. Museli jsme taky samozřejmě jíst a pít. O naše bříška se postaral vynikající kuchař Rosťa. A že by byla na soustředění nuda? To se říci nedá. Odpoledne nácvik na vystoupení a potom nastala noc, kdy skoro nikdo nespal.

Ráno byl poslední trénink. A potom alou domů. Jen škoda, že už chodím do devítky.

Michaela Bačová, IX. A

ZŠ E. Zátopka, Kopřivnice