Reakce na jednání zastupitelstva
S velikou libostí jsem si přečetl článek v Kopřivnických novinách o tom, že bude sleva na nájemném, že se bude rozšiřovat prodej dalších obecních bytů.
A s nemenší chutí jsem si přečetl i komentář p. Jaška... Nechci nijak soudit, ale nemohu s ním souhlasit. Nevím, kde pan zastupitel bydlí, jestli v bytě či RD, pokud v bytě - vsadil bych vše na to, že nebydlí v obecním bytě, ale již ve vlastním či družstevním s možností přejít do OV.
Pokud by bydlel v obecním, tak jako bydlela paní Rysová a jiní radní, určitě by se takto "nečertil". Vždyť právě domy, kde bydlí právě pí Rysová (proti ní osobně nic nemám, jen ji uvádím, neboť o té to konkrétně vím), byly na seznam odprodeje obecních bytů schváleny dodatečně!!!
Spousta lidí to ví a je zajímavé, že tehdy se k tomuto kroku žádný pan Jašek nevyjadřoval. Nikomu to, až na pár jedinců - obyčejných lidí, nevadilo... Žádný dlouhý návrh k projednání, žádné obstrukce - prostě si to radní velmi okatě schválili. Já nemám nic proti tomu, že se byty prodávají a že v nich zrovna bydleli/bydlí zastupitelé - tak to prostě je. Jenže - v domech 1074, 1046 - 50 ještě stále bydlí i lidé, kteří se za vlády komunistů museli vystěhovat ze svých rodinných domů a byly jim přiděleny obecní byty. Proč si 20 let po revoluci nemohou byt, který jim byl vnucen za svůj nenávratně ztracený majetek, prostě koupit, když jiní, co takto pro Kopřivnici neobětovali "nic", mohou? Neměli by právě tito lidé, kteří poctivě platili nájem tolik let, mít přednostní právo byt vykoupit? Myslím si, že by jim naše společnost spíše měla byty dát, nikoli jim je prodávat. Díky nim zde máme totiž Kopřivnici v podobě, jakou máme (cesty, chodníky apod.), ač tehdy neměli na výběr. A mít 1000 sociálních bytů? Když se o ně město nedokáže postarat? Nedokáže je opravit?
Právě věžák 1074 je dosti odporný (krom posledních úprav z letošního roku)... Já v něm nebydlím, ale takřka 10 let jej pravidelně navštěvuji, takže částečně vím, jak se město k tomuto domu chová. Domy pod družstvem jsou opravené, zateplené, vypadají mnohem útulněji, vše funguje...
Obrázek ať si udělá každý sám. Jen ještě jednou k panu Jaškovi - já netuším, kolik město potřebuje bytů, kolik domů a nerozumím tomu, jsem jen obyčejný občan města, ale kdybych měl možnost si koupit obecní byt, určitě by to nebylo levně, jak říkáte, ale spíše draze zaplaceno, vzhledem k tomu, že nájemníci těchto domů do kasy města přispívají desítky let. Přece si naivně nemyslíte, že se všichni nastěhovali do těchto domů, které Vás vytočily, před měsícem či dvěma.
MgA. Pavel Debef
Pozor na první dojem
Kopřivnické noviny otiskly 8. října v rubrice Dopisy čtenářů dojmy S. Kelnarové, které získala při odvádění svého vnuka z družiny. Vyslovila v nich názor, že zarostlá suchá tráva, neumetený chodník, opadaná zeď či otřískané vstupní dveře jsou nebezpečím pro celou estetickou výchovu dětí. „Proč by taky něco nerozbily, nezničily, neomlátily, když denně vidí takový vzor?“
Závidíme S. Kelnarové její nekomplikované a zjednodušené vidění světa. Pokud je nějaký problém ve výchově dětí, může za to škola a nepopsané bílé listy - nevinné děti - se teprve v ní naučí ničit, rozbíjet a nevážit si svého okolí. Podle stejné logiky by i obyvatelé Kopřivnice, kteří procházejí podél posprejovaných zdí a poházených odpadků, měli začít také sprejovat a ničit prostředí kolem sebe.
Školství zůstává v našem státě stále zanedbá-vanou popelkou a velkou část prostředků musí každá škola zcela nezbytně vydávat v souladu s vládními nařízeními a zákonnými normami. Pro bližší představu pouze za nákup zdravotně nezávadných židlí a lavic musela naše základní škola zaplatit v minulých třech letech téměř 800 tis. Kč, statické zajištění a oprava spojovací chodby mezi pavilonem a hlavní budovou bude stát v tomto školním roce 1,2 mil. Kč. Za odvoz komunálního odpadu navíc (úklid v nejbližším okolí budov ZŠ) zaplatila škola v posledních dvou letech přes 60 tis. Kč. Potřebovali bychom finance na výměnu oken v hlavní budově, pavilonu i v budově sportovní haly, výměnu kotlů v plynové kotelně, rekonstrukci elektroinstalace pavilonu i sportovní haly, dále finance na rekonstrukci oplocení areálu školy i schodiště na školní hřiště, na rekonstrukci šaten v suterénu budovy školy i pavilonu, na rekonstrukci fasády budovy školy i nátěr střechy hlavní budovy školy a tak bychom mohli pokračovat ve vyjmenovávání položek z Návrhu jmenovitých akcí stavebního charakteru pro rok 2010 ještě dále.
Napjatou finanční situaci ve školských zařízeních ještě zhoršují vládní opatření, která snižují prostředky určené na učební pomůcky a běžný provoz škol. Pokud se stane vzdělávání v budoucnosti skutečně vládní prioritou, jak bylo už v minulosti mnohokrát deklarováno, velmi rádi budeme účinně reagovat na každý dobře míněný podnět rodičů v oblasti materiálního zajištění chodu naší školy. V současnosti však nemáme mnoho možností, jak řešit komplexně množství jednotlivostí, které S. Kelnarovou z estetického hlediska popuzují.
První dojem je určitě důležitý. Může však také svádět k povrchnosti a projektování našich myšlenkových stereotypů. Pohled zvenčí bez bližších znalostí nemusí být vždy nejpřesnější. Škola totiž není jen budova a její okolí. Školu tvoří především žáci, učitelé, učení a vztahy, které se v ní utvářejí.
Pokud budeme podobným způsobem jako pisatelka dopisu obviňovat střídavě školu, rodiče nebo společnost z negativního vlivu na estetickou či jinou výchovu dětí, ničeho nedosáhneme. Pouze vzájemná podpora rodičů, školy a společnosti a jejich společné výchovné působení bývá v této oblasti účinné.
Pracovníci ZŠ EZ Kopřivnice
Poděkování
Zásluhou pracovnice sociálního odboru radnice Jiřiny Mikulenkové se v Kopřivnici uskutečnil počítačový kurz ''Senioři komunikují''. Kurz organizovala firma DAMAN Ostrava pod záštitou Nadačního fondu manželů Klausových. Díky lektorce Jarmile Kovalíkové získali senioři nejen základní znalosti pro ovládání výpočetní techniky, elektronické pošty, internetu, ale bylo možno se ptát na různá zákoutí počítačových programů a ty byly s přehledem a srozumitelností zodpovězeny a předvedeny.
Chceme touto cestou poděkovat všem organizátorům kurzu a vyslovit přesvědčení, že v krátké budoucnosti bude možno v této oblasti vzdělávání seniorů pokračovat. Za spokojené účastníky kurzu
Ludmila Galiová
