Poděkování



chtěla bych touto cestou poděkovat kolektivu Vodních sportů Relax, s. r. o., v Kopřivnici za pomoc při odstraňování následků ničivé povodně, která se v červnu prohnala i naším domem v Žilině u Nového Jičína. Zejména pak panu Renému Lakomému, který nám byl v nejhorších chvílích obrovskou oporou.



Taktéž chci poděkovat kolektivu krytého bazénu v Kopřivnici za finanční sbírku a panu Vlastimíru Pernovi za materiální pomoc.



Moc Vám všem děkuji!!!!



Alena Lorencová s rodinou







Chybička se vloudila



Kam se vloudila? Do letošního kalendáře, který město Kopřivnice rozeslalo svým občanům. Nastalo úterý 21. 7., pak podle kalendáře středa a rovněž 21. 7., následoval čtvrtek, pátek, sobota a neděle s posunutým datem. A ejhle - po neděli 25. 7. (dle kalendáře) nastalo pondělí 27. 7. Takže nám někde lítá jeden den.



Jistě si toho všimlo víc lidí a možná, že kompetentní osoby již vyvodily nějaký závěr z tohoto politováníhodného pochybení, které by mohlo občany uvést v omyl a otřást jejich orientací v čase.



Děkuji, že kalendář pro rok 2010 bude v pořádku a data se nebudou ani opakovat ani ztrácet.



S. Dobečková







Bomby na Závišice



V létě 1944 přelétávaly nad námi velké svazy amerických bombardérů, doprovázených stíhačkami, aby bombardovala slezskou průmyslovou oblast. Pamatuji si celou oblohu pokrytou kondenzačními stopami. V Tatře byl vždy vyhlášen letecký poplach. Všichni se rozutekli a ten den bylo po práci. Hasiči vyjeli až k lesu Cihelňáku na Zavišických pasekách.



Dne 29. srpna byl vyhlášen alarm v 10.30. Můj otec přijel domů do Závišic na kole a hned si vzal foťák. Celý kraj byl plný ohromného hluku. Od Ostravy bylo slyšet protiletadlovou dělostřelbu. Formace letadel byly po 18 strojích. Kolem stříbrné stíhačky. Všichni stáli před domem a sledovali divadlo.



Najednou bylo slyšet strašlivě zlověstný pronikavý hvizd. Sílil a tu se ozvaly jakoby dva ve zlomku vteřiny za sebou mohutné výbuchy, až se třásla okna a prach se sypal zpod střechy. Nad Pasekami se vyvalil sloup černého dýmu. Všichni tam běželi a někteří už si nesli kousky ještě horké oceli. Kráterů bylo pět. Dva na poli, patřící domku č. 36, dva na poli v majetku č. 135 a jedna bomba dopadla až u lesa, asi 80 m od domku p. Hývnara, blízko tatrováckých hasičů. Byly až 4 metry hluboké, různě velké, o průměru 6 až 10 metrů.



Domněnka je, že poškozený letoun odhodil bomby, aby si odlehčil.



Zdroj: zápis mého otce.



Jan Váňa