Ledová Praha
Jako každý rok jsme se i letos vydali navštívit hlavní město v rámci akce Ledová Praha 2009 a to od 29. 1. - 1. 2. S využitím ubytování na soutěži Dětská porta jsme tak rozšířili zážitky dětí o koncerty nadějných mladých umělců v Divadle za plotem.
Akce se zúčastnilo 15 členů z expedice oddílů Nezmarů a dalších kamarádů. Prahu navštívily také děti z oddílu Šedých myšek. Na místo přijela naše kamarádka Katie Holden z anglického Prestonu, která nás poprvé potkala na mezinárodním projektu v Rakousku. Celá naše výprava se s mladou studentkou filmu, historie a jazyka rychle seznámila a všichni hned pochopili, proč je Katie považována za první britskou pionýrku.
Cesta do Prahy utekla rychle, tak jako první den. Došli jsme večer do školy, kde jsme byli ubytováni. První nás překvapil šok, že budeme spát v tělocvičně na karimatkách, ale pionýr přemůže vše, takže to nebyl moc velký problém.
V pátek jsme se vydali do Muzea Policie České republiky. V muzeu byla navíc policejní akce s tematikou prevence drog a pro děti bylo také nachystáno vystoupení obrany proti útočníkům. Odpoledne jsme se vydali do poštovního muzea a pak do 3D kina. Po skouknutí 3D filmu nás uvítala večerní Praha. Navštívili jsme Orloj, Staroměstské náměstí, Karlův most a Muzeum pověstí a legend města Prahy. V sobotu nám počasí nepřálo, tak bohužel bobová dráha byla zavřená. Vydali jsme se proto do Národního muzea. Po obědě jsme vyjeli na Pražský hrad a tam navštívili katedrálu, Muzeum Hradní stráže a Zlatou uličku. Ve Zlaté uličce jsme navštívili muzeum rytířů a po druhé straně Hradčan se vydali do metra.
O něco později šla polovina z nás na benefiční koncert Děti dětem v Kongresovém centru. Naše pionýrská skupina zde získala velmi prestižní ocenění "Prima parta", kterým Pionýr do rukou skupinové vedoucí Božky ohodnotil práci všech kopřivnických dobrovolníků, které tak obětavě vede. Oceněni byli také Jakub Trnčák a Hana Klimecká za vedení projektu Parťáci, který se věnuje zapojení dětí z dětských domovů do pionýrské činnosti. Aby toho opravdu nebylo málo, naše skupina získala opět po malé přestávce nejvyšší cenu multižánrové soutěže Pionýrský sedmikvítek, a to putovní pohár předsedy vlády za oblast výtvarná a rukodělná činnost.
V neděli jsme byli nuceni školu opustit dříve, a tak jsme se vydali do muzea českých zvyků a tradic v 18. - 19. století. Po poledni následovalo Václavské náměstí.
Praha byla ledová, a to do slova, ale jinak vládla pohoda, prošlapané boty a únava z věčného chození.
Za Pionýr Kopřivnice Miroslav Klimecký
Knihovna je tu pro všechny
Chtěla bych touto cestou vyjádřit poděkování všem pracovníkům Městské knihovny v Kopřivnici za jejich práci na poli kultury ve městě. Nejde jen o půjčování knih a časopisů, ale je zde také možnost využití internetu, přečíst si časopisy a noviny, prohlédnout si různé výstavy, účastnit se besed se zajímavými lidmi atd.
Zvláštní díky jim patří za uspořádání přednášek v rámci tzv. Univerzity třetího věku pro seniory, ale nejen pro ně. Témata těchto přednášek jsou zajímavá a podnětná, vždy přinesou něco nového.
Nejde pouze o to, získat informace a vědomosti, ale stejně důležitá je možnost společenského kontaktu, tolik potřebného pro každého člověka. Vždyť někteří účastníci tohoto programu společně prošli již několika semestry a vznikla četná nová přátelství. A to není málo. Ještě jednou díky, přátelé.
S. Dobečková
Reakce na článek Rodičům k zamyšlení
Kolektiv učitelek ze ZŠ dr. M. Horákové napsal v minulém čísle Kopřivnických novin několik řádků o špatné výslovnosti předškoláků. Mi nezbývá, než s obsahem tohoto článku zásadně nesouhlasit.
Našemu synovi se věnujeme naplno - čtení pohádek je u nás pravidlem (příjemným) - nejen večer před spaním, ale i během dne si vždy uděláme čas na ne jednu, ale i dvě či tři pohádky. Syn knihy miluje, obohacují ho a počet již přečtených určitě přesáhl stovky. Čteme, když jsme zdraví a v pohodě, ale i nemocní pod peřinou. Mohli bychom číst kdykoliv a kdekoliv - prostě pořád. Televizi pouštíme jen sporadicky, když je tam pohádka či Večerníček, sedíme s naším dítkem - koukáme a odpovídáme na jeho zvídavé otázky - kdo, kdy a proč.... Nikdy nekouká sám. Řekli byste - v pořádku. A přece.....
Máme špatnou výslovnost, navštěvujeme zkušenou logopedku, doma trénujeme a cvičíme. Tak kde se stala chyba? Myslím si, že ne všichni posadí své děti před televizi či PC, ne pro všechny rodiče je dětská kniha tabu. Jsou (jsme) i takoví, kterým na svých dětech záleží a přece....
B. Kociánová, reagující rodič jednoho předškoláka
