Vyúčtování trochu jinak



Sedím u počítače a na školní webové stránky ukládám fotky. Zachycují vyučování dětí ze školy v Lubině. Tohle vyučování trvá 24 hodin po pět dní a neprobíhá ve škole, ale na horské chatě – letos na Ostravici. Celý pobyt v přírodě se s předstihem chystá již od října a celá škola (letos 45 dětí) se na ni připravuje.



Děti se musí připravit na čtyři noci bez rodičů a velkou samostatnost, učitelé celou akci rozplánují a připraví den po dni.



Vyučování začíná ihned ráno rozcvičkou a obléci se sami je pro některé ještě problém. Celý den uteče jako voda, večer přijde pohádka v posteli paní učitelky a pusa na dobrou noc také nechybí, ale celá noc bez maminky je pro někoho velmi dlouhá



A proč si přes den na maminku a tatínka nevzpomeneme? Tak třeba letos – poslední týden v květnu – nebylo na stýskání čas. Co všechno jsme stihli? „Sfárali“ jsme do cvičné štoly ve Chlebovicích, zatančili při diskotéce nebo jezdili na huculech v Muchovicích. A co třeba 5. ročník miss a missáka Lubiny a volba miss sympatie nebo ekologické hrátky lese? Ale co je to všechno proti návštěvě na vodním díle Šance - chůze 50 metrů nad hladinou přehrady a návštěva injekční štoly spojená s výstupem z únikové chodby. Ale návštěva Obecné školy z Kozlovicích – to bylo něco! Sedět v lavicích s kalamářem, psát na hliněné destičky a poslouchat vyprávění pana učitele o trestech a rákosce, panečku! A vidět byt pana řídícího, či vstoupit do místí šatlavy – to stojí za to. A to není všechno. Každý den objevujeme něco nového a o dobrodružství není nouze.



Ale všechno jednou končí – i letošní škola v přírodě. A tak hurá domů a v pondělí zase do naší školičky. Zážitků a vzpomínek na celý rok spousta.



A komu za vyučování trochu jinak patří dík? Dětem za zvládnutí pobytu v pohodě, učitelům za přípravu a organizaci a rodičům za podporu. Také p. J. Klečkovi za barevné rozlišení tříd kšiltovkami.



Za spokojené děti a učitele Martina Galiová, ZŠ Lubina



Sociální pomoc od státu?



Denně se z médií dozvídáme o zlepšení sociální péče o zdravotně postižené spoluobčany po reformě od 1. 1. 2007. Nezasvěcený se může domnívat, že si vybíráte ze široké nabídky sociálních služeb. V praxi toto znamená, že objíždíte nejrůznější instituce poskytující péči, rozesíláte e-maily, které zůstávají bez odpovědi a protelefonujete spoustu peněz, ale pomoc stejně nenajdete. Sama jsem si toto prožila se svým tatínkem, který má Alzheimerovu nemoc. V celém Moravskoslezském kraji neexistuje zařízení (denní stacionář, domov důchodců aj.), pro které by nebyla tato nemoc kontraindikací k přijetí. Celodenní péče o takto nemocného seniora je velmi vyčerpávající, v kombinaci se ztrátou zaměstnání a výdělku pečujícího by těžce postihla celou rodinu. Ideálním řešením by byl denní stacionář pro tyto nemocné.



Tímto se obracím na čtenáře, kteří řeší podobnou situaci, aby své názory a náměty poslali do redakce Kopřivnických novin, odkud budou předány sociálnímu odboru města Kopřivnice nebo přímo na adresu: kpps@koprivnice.cz.



p. Kubošová