Kam s ním?
Je čtvrtek 21. září, Den bez aut, a já vyjíždím z domova jako obvykle na svém kole do práce. Automobilový provoz je přibližně stejný jako v jiné dny, ale to není to, co by mě dnes nejvíce trápilo. Zkouším se dívat na své okolí očima městského cyklisty. Cyklisty, který nechce jen město co nejrychleji projet, který používá své kolo jako dopravní prostředek, potřebuje si i nakoupit, vyřídit něco na úřadě – a potřebuje si někam postavit a zamknout své kolo.
Vyjíždím z ulice Sadové a mojí první zastávkou je pošta. Začíná to dobře: stojany na kola zde jsou stejně jako u blízkých obchodů vedle kavárny. Odskočím si do kasáren a také zde mohu být spokojen – obstarožní, ale funkční stojan před hlavním vchodem nelze přehlédnout. Potřebujete se stavit do své banky? Cyklisté – klienti Komerční banky i České spořitelny nemusí mít o své kolo obavu. U spořitelny ještě kontroluji známý fakt, že u končícího městského úřadu jsou stojany také. Kousek si zajedu: k cyklistům je přívětivý Albert i skupina obchodů na ulici Kpt. Jaroše, ba i finanční úřad. Vracím se a po ulici Záhumenní přijíždím skoro na konec Kopřivnice k Základní škole na ulici Alšově. Před školou se to cyklistickými stojany ježí. Jsem u cíle, jsem v práci.
Cestou zpět to beru po Štramberské. Žáci ZUŠ i návštěvníci Katolického domu nemusí mít o své jednostopé miláčky obavy, ba dokonce i věřící si mohou do kostela zajet na kole. To zákazníci obchůdků a dalších provozoven za křižovatkou mají jednoduše smůlu. Situaci zlepšuje až další štace – poliklinika.
Nový městský úřad, to je jednoduše zlý sen. Funguje tu už několik let, ale občané - cyklisté zde zřejmě nejsou vítáni. Zepředu skutečně není k čemu kolo bezpečně zamknout, u zadního vchodu se tyčí jedna záchranná dopravní značka! Znechucen jedu dál – tedy přesněji vedu své kolo centrem města. Ani na jedné straně nenarážím na jediný cyklistický stojan. Můžu si vybrat, přimknu-li své kolo k lavičce nebo k odpadkovému koši. U kulturního domu nakonec stojany nacházím, i když tam, kde bych je moc nečekal: na boční straně, daleko od obou vchodů. Najíždím opět na silnici a domů se vracím ulicí Obránců míru. U zdejších obchodů si může cyklista vybrat mezi okapem a hromosvodem. Jedinou světlou výjimkou je prodejna T-mobile. Je to poslední zkoumané místo, a proto přijíždím domů přece jen optimističtěji naladěný.
Vím, že jsem zdaleka neprojel všechno, nezajel jsem k autobusovému nádraží a úplně jsem vynechal sídliště Sever. Ale třeba někdo z cyklistů bydlících v těchto lokalitách převezme štafetu. A třeba to už za rok bude lepší. Skončil Den bez aut 2006, ať žije Den bez aut 2007.
Ing. Jiří Sumbal
Nehoda není náhoda Pod tímto názvem se ve středu 27. září uskutečnil již podruhé sportovní půlden pořádaný ZŠ Lubina a DDM Kopřivnice za finanční podpory města Kopřivnice.
Na místním hřišti se sešlo přes 80 dětí z Lubiny a Kopřivnice, aby si zkusily štěstí ve hře Náhoda. Nejde zde ani o rychlost, ale o štěstí ve hře. Proto ani není důležité, kdo z více jak 70 soutěžících vyhrál a kdo měl nejvíce smůly při házení kostkou, ale že všichni doběhli do cíle v pořádku a bez nehody. Pro ty, kteří právě nehráli Náhodu, byly připraveny doprovodné soutěže - jízda obratnosti na koloběžce, chůze na chůdách, překážková dráha, hod na mamuta, jízda autíček nebo hledání míčků pod klobouky. Každý měl možnost vyzkoušet svou obratnost, ale i trpělivost při hře a soutěžích. Ti nejšikovnější byli odměněni výhrou, ale všichni si odnesli alespoň nějakou drobnost nebo sladkost.
Celý půlden byl ve znamení pohody, sluníčka a žádné nehody - a to bylo to nejdůležitější.
Za ZŠ Lubina Martina Galiová
