Reakce

na článek z KN č. 29/2006 ze dne 24. 8. 2006 „Práce kuchařek na táboře není finančně ani společensky doceněna“.

I letos, už potřetí, se moje pětičlenná rodina zúčastnila tábora rodičů s dětmi. Udivila nás slova paní kuchařky z článku Ilony Hoffmannové, která si postěžovala na dospělé a na to, že někteří vyžadovali zohlednění bezlepkové či žlučníkové diety, vaření Sunaru apod.

Moje žena je celiak, což znamená, že musí doživotně dodržovat bezlepkovou dietu. Proto na tábor s sebou bereme spoustu bezlepkového pečiva, těstovin apod. Manželka se s organizátory tábora i kuchařkami vždy bez problému dopředu na přípravě stravy dohodla i se na ní podílela. Proto nás při čtení článku zarazilo vyjádření paní kuchařky.

V době, kdy se všude píše a mluví o začleňování tělesně a mentálně postižených lidí do společnosti, se lidé s jiným zdravotním omezením naopak vyčleňují?

Na závěr bych chtěl poděkovat DDM, Janě Hanzelkové, Hance Chocholaté a dalším, že dokážou přichystat skvělou zábavu jak pro děti, tak i pro dospělé, kteří rádi využijí několika dnů dovolené pro pobyt v bezva partě a skvělé atmosféře.

Potomek kapitána Lebedy alias Martin Toman s rodinou