Výlet trochu jinak



Již od počátku školního roku všichni pedagogové přemýšlejí, kam s žáky na výlet. Na naší škole dáváme do našich aktivit něco navíc, tradiční výlet jsme odmítli. Šlo o nápad, jaký výlet bude pro naše děti ten nejlepší. Zalíbila se nám kniha LETOPISY NARNIE. Formou pohádky jsme chtěli strávit víkend v chaloupce – Krásná samota na Vidči.



Výlet byl naplánován na 20. - 22. dubna. Děti se čtvrtku odpoledne nemohly dočkat. Při příjezdu na chaloupku se z nich staly Lucinky, Zuzanky, Edmundové a Petrové. A tak, jak je to v pohádce, děti vstoupily do skříně



a poznávaly souboj zlé čarodějnice Jadis s dobrým a laskavým Aslanem. Musely toto království osvobodit od zla. Děti poznávaly květiny, doplňovaly tajenku, vydaly se nočním pochodem k Aslanovi, střílely lukem a bojovaly s mečem s Aslanem.



Všichni jsme byli zaujati hrou a rychle nám to uběhlo. Poslední den byla korunovace všech králů a královen Narnie. Všem bylo líto, že výlet končí. Chceme poděkovat kuchařkám, rodičům za množství dobrot a potřeb pro vaření, ochotným dobrovolníkům za všechny potřeby k této pohádce. A jaké byly děti? Báječné, vůbec nezlobily a i po příjezdu se stále do Narnie vracíme.



Doba příprav stála za to! Vždyť už i J. A. Komenský řekl - ŠKOLA HROU. A naší škole se to plní beze zbytku. Společně se těšíme na další zajímavé výlety.



Mgr. Vlaďka Kupčíková, Mgr. Anežka Lošáková, učitelky ZŠ sv. Zdislavy



Poděkování



Chtěla bych touto cestou poděkovat panu Hankemu z České ulice za navrácení peněženky, kterou jsem vytratila po cestě z obchodu. On ji našel a přinesl mi ji domů, což mi udělalo velkou radost. Bylo štěstí, že ji našel on, neboť po cestě chodí hodně lidí a někteří z nich by si peníze nechali. Je štěstí, že se najdou poctiví lidé jako pan Hanke, za což mu jménem naší rodiny děkuji.



Eliška Kotalová



Další “skvělá” plochá dráha v Kopřivnici



Na kopřivnickém letním stadionu se uskutečnil další z tzv. volných závodů ploché dráhy.



Několik jezdců, kteří byli ochotni do Kopřivnice přijet, respektive které přemluvil štramberský rodák Adrian Rymel, předvedlo nezáživnou podívanou, která s plochodrážním sportem nemá moc společného. Na dlouhém kopřivnickém oválu se v téměř každé jízdě startovní pole ihned roztrhalo, a pokud jezdci zvládli záludnosti nerovností místní dráhy, dojížděli v uctivých padesátimetrových vzdálenostech. Odhadem necelá tisícovka diváků sledovala nudné představení, které se určitě nedá nazvat „závodem“ ploché dráhy. Atmosféru se snažil oživit místní hlasatel, známý odpůrce všech sportovních odvětví kromě ploché dráhy, zasvěcenými komentáři o úrovni fotbalu a atletiky v Kopřivnici. Dlouhé pauzy vynucené malým počtem jezdců byly zpestřovány projížďkami čtyřkolek a podobnými „atrakcemi“. Jezdci a diváci si tak v průběhu celého svátečního odpoledne mohli pochutnat alespoň na pivu a párcích. Sami jezdci uvádějí na svých internetových stránkách, že párky a pivo jsou v Kopřivnici to nejlepší na ploché dráze.



Poslední závod ukázal nezbytnost provedení rekonstrukce celého stadionu. Plochá dráha se musí jezdit, pokud se v Kopřivnici vůbec má jezdit, na kratším oválu. Na oválu, na kterém se opravdu závodí, a který není postrachem pro jezdce i diváky. Další závod opět ukázal naprostou nezbytnost přijetí zásadního rozhodnutí o modernizaci stařičkého stadionu, který již dávno nevyhovuje nikomu a ničemu.



Ing. Milan Gilar, ředitel Správy sportovišť Kopřivnice