Ohlédnutí kopřivnických protifašistických bojovníků za uplynulým jubilejním rokem
Na lednové výroční členské schůzi základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu v Kopřivnici hodnotili odbojáři minulé období, kterému celostátně dominovaly květnové oslavy 60. výročí ukončení II. světové války.
Tato celosvětová tragédie přinesla nejen utrpení stovkám milionů nevinných občanů, ale zejména 50 milionů mrtvých.
Českoslovenští legionáři, jednotky našich vojáků bojujících po boku spojenců na všech frontách, včetně partyzánů a domácího odboje, prošli ohněm bojů, krutým týráním v nacistických koncentračních táborech a sirotci po umučených odbojářích jsou sdruženi v Českém svazu bojovníků za svobodu.
Máme zato, že náš Svaz je dosud žijící věrnou pamětí i svědomím národa, a přesto je morální kredit ČSBS v našem státě často nedoceněn. Je varujícím jevem, jak je mladá generace nepoučena od rodičů i školství, jakými krvavými oběťmi a sprostými zradami politiků evropských zemí platil náš národ v celém 20. stolení za znovunabytí svobody nezávislosti. Na každé naší návsi se nachází pomník obětem dvou světových válek, ale lidé je až na výjimky míjí bez povšimnutí – vždyť ty války byly tak hrozně dávno... Tento okázalý nezájem se manifestačně projevil loni na řadě občanských shromáždění při květnových a říjnových akcích, kde jsme postrádali nejen mládež, ale neomluvitelně i pedagogy, kterých jsou jen v našem městě stovky. S lítostí a obavami si uvědomujeme nepoučenou naivitu současné generace, která občas žehrá na malý komfort svého života a nepřipouští si ani ždibec vděčnosti, jako je projev úcty k obětem svých předků, kteří uhájili naši tolikrát vypleněnou vlast a staletým odbojem uchovali svým potomkům třeba jen tu neuvěřitelnou výsadu, že můžeme číst, psát a mluvit vlastním mateřským jazykem. Kruté zkušenosti z celého dvacátého století jasně vypovídají o tom, že svoboda národa, zvláště malého, není ani v budoucnu neohrozitelná.
Co dodat k loňským jubilejním akcím? Dobře víme, že lásku, úctu i vděčnost nelze nikomu na světě nařídit. Celková bilance desítek ročníků lampionových průvodů v naší vlasti je silně minusová – stačila jedna pancéřová pomoc vojsk Varšavské smlouvy, aby zmizela upřímná láska i úcta a vděčnost našim východním osvoboditelům.
Dovolte připomenout následující ušlechtilý způsob a neokázalý vzor. Junácká organizace českých skautů vychovala již za první republiky hodně charakterních mladých lidí, kteří aktivně pracovali v protifašistickém odboji. Jejich oběti měly být zapomenuty, dokonce ani vloni nebyla připomenuta skautská lilie, kterou nesl ve svém srdci Miloš Sýkora, po němž byl v r. 1945 pojmenován most, který zachránil v Ostravě při osvobozovacích bojích.
Zášť tajných vandalů však neskončila sametovou revolucí. Popřejme našim chráněncům sv. Jiří, aby se nezalekli v životě žádného draka jakékoliv velikosti, barvy a klamné ideologie.
(redakčně kráceno)
Eduard Novotný, jednatel ZO ČSBS Kopřivnice
