Když se ráno probudím, podívám se z okna. Ještě pořád jsem si nezvykl na domy obalené lesklým kovem a na solární panely, které jsou téměř na každé střeše. Když chodívám městem, dívám se po okolí, jestli náhodou nenajdu v těch hromadách písku, které jsou všude kolem, nějakou zelenou rostlinku. Hledal jsem tak usilovně, že jsem si ani nevšiml, že jsem došel až průmyslové zóně. Tedy spíše k jedné velké továrně, kde najdeme lidi jen zřídka, protože většinu prací zastoupili roboti a lidé jsou jen ve vedoucích pozicích. Je velký nedostatek vody, a právě proto většina menších obchodů, kterým nedokázali dodávat dostatek pitné vody, zkrachovala. Na kraji města je velký skleník, ve kterém se pěstuje ovoce a zelenina, protože dodávka ovoce a zeleniny je v této době velmi náročná a drahá. Na druhém konci města je letiště, na kterém nenajdete žádná letadla, ale raketoplány, kterými se lítá na dovolenou do vesmíru. Málem mě srazilo vznášedlo, když jsem obdivoval start raketoplánu. No, hodně se toho změnilo za těch 60 let.



Lukáš Kresta, ZŠ 17. listopadu