K o p ř i v n i c e - Lokální povodně strhly nejen domy, mosty a komunikace, ale na druhou stranu i velkou vlnu solidarity. Mezi organizace, která se na pomoc obyvatel v tísni zaměřuje, patří i Adra. Kromě materiálních sbírek během tří dní zorganizovala svoz pomocníků do postižených lokalit, mezi nimiž byly i Karin a Maruška.



„Dopoledne jsem pomáhala v Žilině vyklízet sklepy od nánosů bahna, odpoledne jsem pak dům od domu prováděla monitoring potřebnosti. Zapisovala jsem zkrátka, co komu chybí,“ uvedla Karin. Na ní osobně nejvíc zapůsobil rozdíl mezi tím, co viděla v televizi a skutečností: „Nejhorší byl ten všudypřítomný ’smrad’ z rozkládajícího se bahna. A pak únava lidí postižených povodněmi.“ Tím, jak obcházela dům od domu, měla Karin možnost mluvit se spoustou lidí. „Jejich reakce, byly v podstatě totožné. Nejprve nic nechtěli, ale když jsem je trošku navedla, tak si uvědomili, co potřebují. A všichni bez rozdílu měli potřebu se z té pohromy vypovídat.“



Mezi všemi jí nejvíce utkvěl případ muže, který 35 let sbíral kaktusy a stovky mu jich uplavalo. Ten zbytek, který byl rozmetán po zahradě, zachraňoval holýma rukama.



Na Marušku nejvíc zapůsobilo pracovní nasazení vojáků a hasičů. „To bylo až neskutečné, jak bez řečí zvládali i ty nejtěžší práce. Ale stejně tak mě fascinovalo, kolik dobrovolníků přijelo pomáhat z celé republiky.“ Skupina, se kterou Maruška pracovala, odstraňovala například ohnuté ploty pod nánosem bahna. „Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale takový dobrý pocit z odvedené práce, jsem snad ještě nezažila. Byla to skvělá zkušenost, kterou bych doporučovala všem, aby si vážili toho, co mají doma,“ dodala na závěr.



Ilona Mazalová