Jedním z nejpůsobivějších představení letošního ročníku Kopřivy byla jevištní báseň Hic Sunt Dracones jihočeského Divadla Continuo.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

Publikum svou cenu přiřklo zaslouženě představení Stand Up Down brněnského Divadla Aldente. Diváci ocenili neutuchající energii, nadšení a odzbrojující upřímnost protagonistů netradiční talkshow. Těmi byly čtyři herečky a dva herci, které spojuje nejen nadšení pro divadlo, ale také diagnóza Downova syndromu. Ta ale Martině Truskové, Monice Pekařové, Haně Bartoňové, Elišce Vrbkové a Martinům Křížovi a Polišenskému rozhodně nezabránila v tom, aby naprosto ovládli jeviště, a Filip Teller coby moderátor a oba hudebníci jen dobíhali dění, které bylo zcela v režii mladé šestice. Diváci se postupně dozvěděli o jejich vztahu k divadlu, hereckých zkušenostech, ale také to, co dotyční studují, kde pracují a za co utrácejí svou mzdu. Představení pokračovalo exkurzí do hlubin dámské kabelky i rodinného a milostného života hostů. Celá show pak skončila ne jednou, ale dokonce několika svatbami. Představení se z původně plánované hodiny natáhlo na víc než devadesát minut a bavilo i dojímalo, nebylo tak překvapením, že Cena diváků putuje právě do Brna.

Náhoda tomu chtěla, že Cena pořadatelů byla nakonec udělena představení, které v programu následovalo, a to vizuální básni Hic Sunt Dracones Divadla Continua. Mezinárodní kvarteto hereček Sara Bocchini, Kateřina Šobáňová, Ludmila Ješutová a Diana Khwaja excelovalo v nonverbálním a výrazně vizuálním představení. Společně na jevišti za vydatné pomoci scénografa a světel vytvářely snové až surreálné obrazy. Inscenátoři zavedli diváky hluboko do lidského podvědomí. Režie s těly hereček pracovala až loutkářským způsobem. Představení fascinovalo nejen nápaditostí, ale i precizností každého detailu a dokonalou souhrou s hudebníkem Jakubem Štouračem, který se postaral o ambientní zvukový doprovod. Výsledkem byl skutečně mimořádný divácký zážitek, a Cena pořadatelů tak putuje do jižních Čech.

Za zmínku ale stojí i pět dalších představení letošního ročníku. Hned se dvěma inscenacemi přijelo Divadlo na Rázcestí z Banské Bystrice. Jejich loutková inscenace Kamil celou přehlídku v pátek odpoledne zahajovala. Příběh prvních šesti dní soužití malého psíka a jeho staršího pána, který nejprve čtyřnohého společníka odmítá, ale postupně si k sobě najdou cestu, byl určený především dětskému publiku. Hlavní postavu bígla Kamila ztvárnila loutkoherečka Mária Šamajová. Lidské postavy byly reprezentovány pouze voiceoverem a akvarely promítanými na prostřední ze tří projekčních ploch. Na dalších se pak živě promítalo dění ze tří miniaturních „exteriérových“ scén.

Oslnění technologiemi bylo patrné ze sobotní inscenace Divadla na Rázcestí. V inscenaci Časy ze secondhandu: Konec červeného člověka byly na scéně kulturního domu na pětici herců dokonce čtyři obrazovky. V některých případech použití živého streamování obrazu podtrhovalo až dokumentární pojetí sdělení, většinu času ale působilo spíš samoúčelně. Na jedné z obrazovek takřka celé představení běžela smyčka leteckých záběrů z celého světa. Další obrazovky sloužily buďto k dovysvětlování pojmů užitých v představení, nebo ke krátkému představení některých sovětských a ruských vládců od Stalina po Putina. Většinou ale spíše odváděly pozornost od jádra inscenace, kterým bylo jevištní ztvárnění autentických rozhovorů pořízených nobelistkou Světlanou Alexijevičovou a ilustrujících moderní dějiny Sovětského svazu a Ruska na konkrétních, často šokujících lidských osudech.

V programu Kopřivy ani letos nechybělo další slovenské Divadlo Kontra. To přivezlo svou nejnovější inscenaci Manické monology, které stihlo od říjnové premiéry už víc jak pět desítek repríz. Cílem představení složeného opět z autentických výpovědí lidí s různými duševními chorobami je podle herců destigmatizovat téma duševních nemocí.

Nejnavštěvovanějším titulem letošní Kopřivy bylo bezesporu představení Pépe. Půl století starou autorskou hru Bolka Polívky pro sebe a svou dceru upravil slovenský mim a herec Pavol Seriš. Setkání klauna, dítěte a slepice v nebezpečném a násilném světě působilo až nepříjemně aktuálním dojmem. Seriš i jedenáctiletá Juliána dokázali zároveň bavit i dojímat a jejich vystoupení s prvky pantomimy a klauniády patřilo k vrcholům Kopřivy.

Kopřivnický divadelní festival se letos mohl pochlubit i dvěma premiérami. Premiéru na jevišti si v rámci přehlídky odbylo Srdce tygra herečky Báry Hubáčkové a Anety Červené. Jednoduchý, ale hluboký příběh o formativním zážitku lovkyně, která místo srdce tygra ve fyzickém smyslu slova získá jeho srdce duchovní, byl hravý a herečky dokázaly na komorní scéně na jevišti Katolického domu s minimálními prostředky vykouzlit skvělou atmosféru a srozumitelně odvyprávět příběh nejmenším divákům a zároveň zaujmout i dospělé publikum.

Premiéru na přehlídce si pak letos odbyl výtvarný workshop v režii Ivony Königové a její kreativní platformy TOKIVO, který si mohli užít diváci po obou dětských představeních letošního ročníku.

Stand Up Down brněnského Divadla Aldente si vysloužilo Cenu diváka mimo jiné nakažlivým nadšením herců.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

Časy zo secondhandu: Koniec červeného človeka bylo druhým představením, které v rámci kopřivnické přehlídky zahrálo banskobystrické Divadlo na Rázcestí.

FOTO: DAVID MACHÁČEK