Kytarista Jakub König a jeho přítelkyně klávesistka a vokalistka Olga tvoří nejen pár, ale také většinu repertoáru kapely Obří broskev, která před týdnem hrála v Noře.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e - Na předloktí má kytarista a zpěvák Jakub König alias Canny ještě fixem sepsaný playlist právě skončeného koncertu v klubu Nora. Pražsko-českolipská kapela Obří broskev si sice minulou sobotu v noci před místním publikem odbyla svou premiéru, přesto její frontman mluví o návratu. Jaký návrat má na mysli, odhalí následující rozhovor.



První, co na vaší kapela zaujme, je velmi netradiční název. Jak jste k němu vlastně přišli?



Vznikli jsme už poměrně dávno na gymplu jako Stringbreakers. Ten název nás ale po čase přestal bavit a hledali jsme jiný. Já jsem tehdy viděl animovaný film Jakub a obří broskev, což mě oslovilo, název jsme si vypůjčili a začali ho používat i proto, že já se jmenuji Jakub. Někdy v roce 1997 jsme to zkrátili jen na Obří broskev. Spousta lidí nám říká, že to není dobrý název, že je hodně dětský nebo že to zní pořád trošku jako gymplácká kapela, ale my už jsme ho přijali za svůj. Jakmile se to slovní spojení ustálí, každý ho vnímá jinak, vždyť třeba Pink Floyd taky není bůhví jak geniální název.



Vaše aktuální deska Potápěči je prý nějak spojená s Kopřivnicí, můžeš to spojení vysvětlit?



To spojení je dáno osobou producenta Dušana Neuwertha, který odsud pochází. Oslovili jsme jej, protože si o něm myslíme, že je to hrozně nadaný a zajímavý člověk. Byli jsme napjati, jestli se rozhodne s námi spolupracovat. Nakonec jsme udělali dvě písničky na zkoušku, a protože jsme zjistili, že si sedneme, tak jsme spolu nakonec tu desku udělali. Začalo to tak, že jsem jen já a Dušan přijeli sem do Kopřivnice. Já tady nahrál ty písničky jen s kytarou, našli jsme jim tempa a Dušan s celým tím materiálem pracoval. Až následně jsme se zbytkem kapely dotočili to ostatní, ale to už bylo v Praze na Deltě ve zkušebně Tata Bojs. Ale ten začátek byl tady v Kopřivnici někdy v lednu a bylo to moc příjemné.



Proč jste si jako producenta desky vybrali právě Dušana Neuwertha?



Věděli jsme, že pro desku potřebujeme producenta, a napadli nás vlastně jen dva lidé, a to Dušan Neuwerth a Honza Muchow. Hodně se mi líbí desky, které oba dělali, myslím, že mají skvělý zvuk. Mířili jsme hodně vysoko. Oni oba jsou špička ve svém oboru, ale povedlo se a Dušan na desce odvedl obrovský kus práce. Já si myslím, že je génius.



Jak vlastně producent výslednou podobu desky ovlivnil?



Na Dušanovi je úžasná jeho důkladnost. Když se pro něco rozhodne, tak na tom strašně maká. Soustředil se na věci, které u nás považuje za silné. My máme poměrně velký rozptyl, některé písničky jsou melancholické, další hrajeme rychle, některé jsou kapku do jazzu a on hledal nějaký silný jednotící prvek. Taky nás upozornil na to, že Olga má vynikající hlas. My víme, že zpívá krásně, ale protože je tišší a v klubech, kde hráváme, s tím býval problém, tak jsme na její zpěv rezignovali a zpívala pouze vokály a hrála na klávesy. Právě Dušan doporučil, aby dostala víc prostoru, a moc to té desce pomohlo. Úplně ji to ’rozsvítilo’. Navíc Dušan má obrovsky dobrou představu o zvuku a i v tomto nás skvěle nasměroval. Musím říct, že jsem si tu hudbu ještě v době, kdy jsem ji nosil v hlavě, představoval tak, jak nakonec zní na desce. A to je z velké části i Dušanova zásluha



Jak vlastně vznikají písničky Obří broskve?



Asi z pětadevadesáti procent jsem autor hudby i textu. Olga taky skládá jak muziku, tak texty. Písničky už dělám hodně dlouho a mám několik systémů, jak tvořím. Rád se procházím, a často kdy jdu, tak mě napadne nějaký slogan, často i s melodií. A než dojdu domů, mám v hlavě kus textu. Pak si vezmu do ruky kytaru a zkusím k tomu vymyslet nějakou melodii. Nebo naopak. Cvičím na kytaru, přijde nějaká melodie a dost často mě k tomu hned napadá i text, takže se i to vlastně tak nějak přirozeně spojuje.



Už tady v Kopřivnici jste hráli několik úplně nových písniček. Jaké máte teď plány, chystá se další album?



Teď aktuálně jedeme šňůru k desce Potápěči, která vyšla v dubnu. Připravili jsme sérii asi 18 koncertů. Celé se to jmenuje „Do Děčína“ podle jedné písničky, ke které jsme natočili i klip. Po tom, co skončí turné, bychom chtěli natočit tři videoklipy, které by fungovaly samy o sobě a zároveň byly prolnuté. Následně by bylo fajn, kdybychom natočili nějaký koncert a vydali DVD, kde by byly spíš retrospektivně nějaké naše starší věci, plus ty tři nové videoklipy a možná i něco dalšího. Takže se budeme trochu zabývat minulostí, což je příznačné, protože v příštím roce oslavíme 15 let. No, a mezitím bychom mohli dokončit materiál na další desku, kterou bychom mohli natočit příští rok v zimě.



David Macháček