Petr Hrnčárek, autor realistických kreseb, které budou až do konce roku vystaveny v muzeu nákladních automobilů, na vernisáži výstavy Tatrovky a muzeum tužkou.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

„Vystavené obrázky začaly vznikat v roce 2011, kdy jsem navázal spolupráci s Radimem Zátopkem, tehdejším kurátorem Technického muzea Tatra, díky němuž jsem se dostal ke krásným historickým snímkům tatrovek. Aktuálně jsou v Kopřivnici vystaveny všechny tatrovky, které jsem od roku 2011 udělal, a to až do současnosti. Což je patrné i z toho, že je zde vystavena i jedna nedokončená práce,“ říká Petr Hnčárek s tím, že k tématu tatrovek se neustále vrací a podle jeho mínění jej ještě ani zdaleka nevyčerpal.

Zhruba třetina všech aktuálně vystavených kreseb zachycuje některý z aerodynamických vozů z produkce Tatry. To podle autora není rozhodně náhoda. „Třeba Tatru 603 úplně miluju. Mám rád veterány obecně, ale úplně nejraději mám to období, kdy byla auta krásně oblá. Starší vozy s loukoťovými koly úplně nevyhledávám, stejně jako velké hranaté ameriky nebo třeba i Tatra 613 už je na mě moc hranaté auto. Šestsettrojka nebo Tatraplán jsou auta s nádhernými tvary, která se mi opravu líbí, takže je logicky i víc kreslím,“ připustil Petr Hrnčárek. Typické pro jeho kresby vystavené v muzeu je také to, že auta na nich hrají absolutní prim. Zatímco zobrazené vozy jsou provedeny velmi detailně a pozornost je věnována každé drobnosti, pokud se na obrázcích objevují lidé, jejich obličeje jsou většinou poměrné nekonkrétní a jakoby zamlžené. Což je podle Hrnčárkových slov záměr. „Důvodem je, aby veškerá pozornost byla upřena na auto, které je hlavním motivem kresby. Některé mé kresby aut vůbec pozadí nemají a je to ze stejného důvodu. Černobílá kresba může být problematická v tom, že když obsáhne celou plochu, tak diváci sledují lidi, stavby, lesy nebo hory v pozadí a méně pozornosti věnují samotnému ústřednímu motivu,“ vysvětlil kreslíř.

Petr Hrnčárek je podle svých slov absolutním samoukem a pracuje výhradně s fotografickou předlohou. Jak prozradil, například vystavené kresby interiéru zdejšího muzea trvalo vytvořit zhruba 3 měsíce a bylo by problematické, aby seděl na místě a kreslil. Jednodušší a pohodlnější řešení je prý model, ať už jde o auto nebo lidskou tvář, předem nafotit a potom snímek v klidu převést na výkres. Důvod, proč překresluje již na fotografii zachycené obrazy děje, je podle Hrnčárka jednoduchý. „Je to pro mě vždy výzvou. Chci se co nejvíce přiblížit realitě i v nejmenším detailu. Proto používám jen kvalitní ostré fotografie. Když vidím složitý námět a je jedno, jestli je to portrét, auto a nemusí to být ani tatrovka, nebo cokoliv jiného. Pokud je námět složitý, beru to jako výzvu a chci jej zkusit nakreslit,“ nechal se slyšet Petr Hrnčárek. Jedna jeho kresba ve formátu A3 vzniká v závislosti na zvoleném motivu i na tom, zda jde o obrázek černobílý nebo barevný, mezi dvaceti a čtyřiceti hodinami. Petr Hrnčárek je do své tvorby v dobrém slova smyslu „zažraný“ a kreslí i čtyři nebo pět hodin denně. Což mu prý umožňuje i zvolená technika. „Tím, že kreslím hlavně tužkou, tak opravdu není problém se najednou sebrat a jít pryč, druhý den se k tomu vrátit a pokračovat. Suché techniky jsou moje srdcovka už od mládí, kdy jsem začal. Jsem rád, že mohu tužku kdykoliv položit a skončit. Kdybych pracoval barvami, musím je uklízet, vymývat štětce, dělat s tím pořádek, to by nebylo nic pro mě. Jsem na to dost pohodlný,“ říká s úsměvem frenštátský výtvarník. Ten se profesně věnuje zcela jinému oboru a kresba je pro něj hlavně koníčkem a vítanou relaxací. „Když kreslím, úplně mě to pohltí a čistím si u toho hlavu. Nejsem schopný například ani poslouchat audioknihu, protože vůbec nevnímám obsah. Hudbu jako kulisu si pouštím, ale když kreslím, nemyslím opravdu na nic jiného a jsem plně soustředěný právě na to, co zrovna tvořím,“ doplnil Petr Hrnčárek.