Kopřivničan Dennis Schneiderka se aktuálně připravuje na sezonu houslových soutěží.

Kopřivnice (dam) - Další důležitý krok ve své slibně nastartované hudební kariéře má za sebou původem kopřivnický houslista Dennis Schneiderka. Devatenáctiletý talent, aktuálně studující čtvrtý ročník brněnské konzervatoře, byl jako nejlepší z letošních kandidátů přijat ke studiu houslí na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Přijímací komise jeho výkon na zkouškách hodnotila lépe než ostatní, často o dva roky zkušenější houslisty. Jaké jsou jeho hudební kořeny, preference i plány do budoucna, prozradil v rozhovoru pro Kopřivnické noviny.

Na podzim začnete se studiem na JAMU, ale zároveň budete pokračovat i na konzervatoři. Proč jste se tak rozhodl?

Člověk může po čtvrtém ročníku konzervatoře buď pouze přestoupit, a nebo souběžně s prvními dvěma ročníky na akademii dokončit pátý a šestý ročník konzervatoře, což je cesta, kterou jsem se rozhodl jít já. Poslední dva ročníky konzervatoře nejsou tak náročné a jde to zvládnout souběžně. Rozhodl jsem se tak hlavně proto, že jsem chtěl co nejdříve nastoupit k profesoru Michalicovi, se kterým si velmi dobře rozumím, ale zároveň nechci ukončovat spolupráci s profesorem Sukem z konzervatoře, který je pro mě také velkým přínosem zase v jiném směru. Každý profesor má jiný názor na interpretaci a každý prezentuje jiný pohled na věc nebo dokáže poradit s nějakým technickým problémem. Prospěšné je znát víc pohledů na věc a na základě nich si pak utvářet vlastní hudební názor.

Jaké byly vaše hudební začátky?

Na housle hraji od 5 let. Začal jsem na zdejší ZUŠ Zdeňka Buriana u paní učitelky Hany Vyhlídalové, která mě velmi pečlivě a důkladně vedla až do přijetí na konzervatoř, za což jsem jí velmi vděčný. Doma nemáme žádné velké hudební kořeny, i když máma, která mě do ZUŠ přivedla, hrála na kytaru a zpívala. Původně mě chtěla dát na klavír, ale nakonec dala na radu pedagogů a zapsala mě na housle.

Housle jsou jediný nástroj, na který hrajete, nebo jste vyzkoušel i jiné?

Do doby, než jsem nastoupil na konzervatoř, jsem jiný nástroj než housle nezkusil. Samozřejmě jsem vždycky nebyl do hraní tak zapálený. Jako každé dítě jsem měl období, kdy se mi nechtělo hrát a cvičit. Hra na hudební nástroj je docela dřina a o houslích to platí dvojnásobně. Až několik let před konzervatoří jsem se rozhodl, že housle chci dělat profesionálně, dlouhou dobu to byl jen koníček. Od nástupu na konzervatoř hraji i na klavír. Byla to víceméně povinnost jako další nástroj k hlavnímu oboru, ale hraju rád a baví mě to. Budoucnost na tom samozřejmě nestavím. Pokud začnete hrát na nějaký nástroj v šestnácti, je to opravdu pozdě na to, aby z toho něco mohlo být.

Jakým hudebním aktivitám se věnujete?

Hrál jsem v Komorním orchestru Kopřivnice, ale po nástupu do Brna jsem zkoušky v týdnu nestíhal a musel jsem spolupráci přerušit. Ve zdejší cimbálové muzice Pramínky, která má zkoušky v sobotu, působím i nadále. V Brně jsem hrál v Moravském komorním orchestru a i zde jsem musel po dvou letech z časových důvodů skončit. Trvale v žádném dalším souboru nepůsobím. Věnuji se koncertní činnosti. Vloni jsem dvakrát hostoval v komorním cyklu Filharmonie Brno. Vystupuji na koncertech konzervatoře, někdy se snažím pořádat i své vlastní koncerty. Vcelku velkou část mého času věnuji i přípravě na soutěže.

Jaké máte na svém kontě soutěžní úspěchy?

V roce 2013 jsem vyhrál mezinárodní soutěž Pro Bohemia v Ostravě. Vloni jsem získal druhé místo na houslové soutěži v Nové Pace a třetí místo na soutěži v Dolnom Kubíně na Slovensku. Navíc jsem byl vloni první na soutěži Klasicismus a hudební nástroje, kterou pořádá naše škola.

V čem spatřujete přínos houslových soutěží? Je to jen řádek v životopisu, nebo mají hlubší opodstatnění?

Řádek do životopisu je jen věc, která vyplyne z toho, když se tam člověk nějak umístí. Hlavní přínos je v tom, že mám možnost porovnat se s jinými houslisty stejného věku. Setkávám se s houslisty ze škol z celé republiky a mám možnost vidět, kdo z nás se za rok kam posunul. Je to i velká pódiová zkušenost. Je rozdíl skladbu zahrát na koncertu, kde víceméně o nic nejde, a pokud jde o laické publikum, tak nějaké drobné chyby ani nerozezná. Na soutěži můj výkon sleduje několik porotců, kteří skladby dokonale znají, vědí, kde jsou obtížná místa, a vysloveně čekají na to, jak je zvládnu. Výkon se pak navíc bezprostředně srovnává s jinými interprety. Člověk ví, že svou celoroční práci musí „prodat“ během několika minut trvání skladby. To je samozřejmě často dost stresující, díky čemuž se dotyčnému někdy nepodaří podat výkon dle jeho představ. Nezdá se to, ale výkon člověka ovlivňuje mnoho věcí, například jeho momentální nálada, míra vlhkosti v místnosti, ve které se hraje, a podobně. Účastí na soutěžích si navíc rozšiřuji repertoár často i o skladby, ke kterým bych se jinak nedostal.

Jaký druh hudby preferujete? Máte své oblíbené skladatele a žánry?

Nejvíce se samozřejmě věnuji klasické muzice. Nejraději mám romantismus, nemusím úplně modernu a skladatele dvacátého století, i když také to neplatí stoprocentně. Například Houslovou sonátu Leoše Janáčka miluji, ale některé výstřelky moderní hudby už pro mě nejsou. Mám rád skladatele jako Sibelius, Brahms, Wieniawský nebo třeba Paganini. Hodně hraju i Mozarta, ale třeba Bacha už tolik ne. Moc rád mám i folklor. Hraní v cimbálovce je pro mě vlastně zajímavé odreagování. Celý týden působím pod pokličkou klasiky a v sobotu mám možnost přijet na zkoušku nebo nějaké vystoupení a zahrát si něco úplně jiného. Folklor je bezvadný v tom, že není tak svázaný jako klasická hudba. Člověk má víc možností a může se projevit. V klasice existuje zápis, který je třeba striktně dodržet, ve folkloru si člověk může trochu vymýšlet.

Máte nějaké vzory mezi houslisty?

Mám velmi rád Jenin Jansen, což je nizozemská houslistka, moc se mi líbí německá houslistka Anne-Sophie Mutter a také Maxim Vengerov je můj oblíbený houslista. Jejich hudební názor a pojetí skladeb je mi blízké.

Jakou část vašeho běžného dne věnujete houslím?

Připravenost je důležitá, pokud to má vést k nějakému výsledku. Talent je jedna věc, ale bez píle stagnuje a nerozvíjí se. Já se snažím nástroji věnovat mimo školu minimálně čtyři hodiny denně. Hodiny hlavního oboru na konzervatoři jsou jedna věc a cvičení mimo vyučování jsou něco jiného. Čtyři hodiny jsou myslím ideální. Samozřejmě je důležité, jakým způsobem člověk cvičí. Není hlavní cvičit co nejdéle, u cvičení se musí především přemýšlet o tom, co se zrovna cvičí, nesmí se cvičit bez rozmyslu a jen za účelem určeného počtu hodin. Pokud se připravuji na nějakou soutěž, cvičím víc. O víkendu nebo o prázdninách si pak můžu dovolit cvičit trochu méně. Člověk není stroj a musí si někdy taky odpočinout, aby načerpal chuť do dalšího cvičení.

Už máte jasnou představu o své další hudební kariéře?

Zatím nemám nějaký konkrétní směr. Určitě bych chtěl hrát. Pravděpodobně v nějakém orchestru, ideálně v nějakém lepším, například i v zahraničí. Chci se věnovat rovněž komorní hudbě. Samozřejmě velmi rád bych občas měl i nějaký sólový koncert. Ale uvědomuji si, že sólistů, kteří se tím uživí, je hrozně málo. V Česku by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Aktuálně nastoupím na JAMU, kde plánuji studovat minimálně tři roky, a následně bych rád pokračoval ve studiu v zahraničí.

Pro houslisty je dost důležitá i fyzická kondice, jakým způsobem si ji udržujete?

Housle jsou náročné především na záda a oblast krku. Volného času člověk už moc nemá, ale já si občas rád zajdu zaplavat nebo zaběhat. Věnuji se také pole dance, což je vlastně akrobacie na vertikální tyči. Je to hodně spojené s posilováním a navíc mě to baví. Strašně nerad totiž chodím do posilovny cvičit na strojích. Na pole dance je skvělé, že je hned vidět výsledek a člověk posiluje celé tělo.

Jaké jsou vaše plány na nejbližší období?

Začíná, jak já tomu říkám, soutěžní sezona. Většina houslových soutěží se koná od března do června. Já se připravuji na celkem pět soutěžních vystoupení. První bude už za týden v Brně, následovat bude opět Nová Paka a Dolný Kubín. V polovině dubna pak jedu do polského Gdaňsku, kde je předkolo na Wieniawského houslovou soutěž v Poznani, která se koná v říjnu. V červnu se chystám do Českých Budějovic na soutěž Váši Příhody, což byl významný český houslový virtuos. Pak mě čekají prázdninové houslové kurzy, i když ještě přesně nevím, na které vyrazím. V závěru školního roku navíc plánuji pořídit nějaké nahrávky ve studiu, které budou sloužit především prezentaci mé hry pro výběr do houslových kurzů a soutěží.