Slovenský hudebník a aktivista Denis Bango se svým projektem FVCK_KVLT byl hvězdou letošního ročníku kopřivnického nezávislého MNDL Festu.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

Do Kopřivnice přijíždíte na poměrně malý komunitní festival, vyhovují vám podobné akce spíš než velké festivaly?

Asi ano. Nejradši mám obyčejné klubové koncerty – jednoduchý set-up pódium, parket a hotovo. A když už festivaly, tak spíš ty menší. Velké akce moc nevyhledám ani jako návštěvník, není to úplně můj šálek kávy. Když nám organizátoři psali ohledně Kopřivnice, bylo nám sympatické, že to bude menší a pestrá akce, navíc nám to sedělo i v kalendáři a navazovalo to na koncert v Olomouci, takže to nebylo těžké rozhodování.

Tvoje hudba bývá označována jako směs rapu, punku a elektroniky. Je to promyšlený koncept, nebo ta syntéza přichází zcela přirozeně?

Je to přirozené. Vždycky jsem k hudbě přistupoval tak, že se jí nechávám unášet, než že bych přemýšlel, jak budu tvořit. Je to asi i tím, že jsem zarytý beatlesák, naprostý fanatik do The Betles a hodně se to odráží v mé tvorbě. Oni to dělali podobně. Taky nepřemýšleli nad tím, že chtějí dělat ten nebo onen žánr. Když přišli s nápadem, nebáli se, že je mimo očekávání lidí. Prostě šli za tím, aby vznikla dobrá písnička, a podobně to dělám i já.

Když už zmiňuješ Beatles, v jejich éře měla hudba neodiskutovatelnou sílu měnit společnost. Má podle tebe takový potenciál i dnes?

To, co se povedlo Beatles, už se asi zopakovat nedá. Oni byli velký třesk a ukázali všem, co přišli po nich, že hudba může být víc než jen zábava. Ale radiace z toho, co udělali, je tady stále. Já osobně vnímám hudbu i jako politický nástroj. Nemusíte nutně v každé písni rozebírat politická témata, ale hudba nikdy není jen o hudbě a je implicitně politická. Vždycky v sobě nese nějaké postoje a hodnoty. Kultura a politika jsou propojené nádoby. Tento aspekt v sobě má hudba přirozeně a já osobně se jej snažím implifikovat. O politice nejen zpívám, ale i mluvím a je to pro mě nástroj politického boje.

Na Slovensku se teď hodně řeší kulturní politika i společenské napětí. Jak to vnímáš a jak celá ta situace dopadá na vaše posluchače?

Myslím, že mladí lidé jsou dnes otevřenější v dobrém radikálnějším řešením a odvážnějším politickým postojům. Možná už nestačí jen hezké slogany a výzvy ke slušnosti a možná jsme otevření k politicky odvážnějším ideám i postupům.

Ve svých textech často píšeš o antifašismu, LGBT problematice a dalších věcech, které jsou proti aktuálnímu směřování oficiální vládní politiky na Slovensku. Cítíš dnes větší nutkání podobná témata otevírat?

Určitě. Přijde mi důležité dávat lidem signál, že v tom nejsou sami a že existují lidé, kteří jsou připraveni se jich zastat. To, co se děje, podle mého soudu není jen otázkou špatných politiků. Je to, myslím, hlubší systémový problém spojený s tím, jak funguje současná společnost, tedy parlamentní demokracie namontovaná na ekonomický systém Hayekovského kapitalismu. Není to jen o několika špatných politicích a pár informačně zranitelných lidí, kteří je zvolili. Problém vidím mnohem hlouběji.

Za poslední roky jste posbírali spoustu ocenění. Promítá se to nějak do vaší tvorby nebo fungování kapely? A pro tebe podobné věci jsou důležité?

Vlastně to pro mě není důležité. Na jednu stranu si samozřejmě vážím toho, že se to děje. Ale myslím si, že i ti lidé v různých porotách vědí, že mi tím neulahodí. Určitě to nemá žádný vliv na moji tvorbu a nevnímám ani to, že by to mělo vliv na to, kde a jak často hrajeme. Když člověk dostane cenu, je to fajn. Je to potvrzení, že něco děláš dobře a máš v tom pokračovat, ale druhý den se člověk probudí, všechno je zapomenuto a jede se dál.

Jak dnes dostáváš hudbu a myšlenky k lidem? Jsou nejdůležitější koncerty, sociální sítě nebo streaming?

Dnes už člověk nemůže spoléhat jen na jeden kanál. Člověk se už nemůže spoléhat jen na analog. Hudba jde hlavně přes streamovací platformy, ale pořád vydáváme i vinyly, protože je mám sám rád. Nejpohodlnější je asi Instagram, s tím se mi nakládá nejsnadněji. Nejsem člověk, který by každý týden něco postoval a snažil se programově udržovat komunitu, ale nevyhýbám se tomu, když je potřeba něco sdělit.

Sleduješ i českou hudební scénu, co tě na ní baví? Doporučil bys něco?

Momentálně je asi mojí nejoblíbenější zpěvačkou Amelie Siba, která dnes na MNDL Festu taky vystupuje. Těším se, že ji uslyším a že se konečně poznáme osobně. Jinak mě hodně formovala brněnská udergroundová HC punková scéna. Když jsem byl teenager, tak mě formovala scéna kolem Filipa Fuchse a punkového fanzinu Hluboká orba. To je to, co mě napadne jako první, když se řekne česká scéna.

David Macháček