Dědit lze podle současné právní úpravy (část sedmá občanského zákoníku) ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto důvodů. Okamžikem nabytí dědictví je smrt zůstavitele, byť k úřednímu potvrzení dědictví dochází později.



Závěť může zůstavitel buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě, ovšem za účasti alespoň dvou svědků (při závěti osob, které nemohou číst nebo psát, je zapotřebí alespoň tří svědků) nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána. Vzhledem k zvláštní povaze a závažnosti závěti se vyžaduje, aby ten, kdo ji zřizuje, byl plně způsobilý k právním úkonům. Výjimka z tohoto pravidla se týká nezletilé osoby starší 15 let, která sice může zřídit závěť, ale jen ve formě notářského zápisu.



V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné. Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky. Závětí lze zřídit nadaci nebo nadační fond.



Tzv. neopomenutelnými dědici, tj. takovými, které závětí nemůže z dědění zůstavitel vyloučit, jsou pouze potomci zůstavitele (děti, vnuci, pravnuci). Co do velikosti dědického podílu, který má podle zákona připadnout neopomenutelnému dědici, činí zákon rozdíl mezi potomky nezletilými, kterým musí připadnout celý podíl, jaký by jim patřil při dědění ze zákona, a potomky zletilými, kteří se mohou domáhat práva do výše poloviny svého zákonného podílu. Nastupují-li však na místo zůstavitelových dětí, kteří dědictví odmítli, jejich nezletilé děti, mohou se z titulu povinného podílu dožadovat jen poloviny zákonného podílu svých předchůdců.



příště Dědění ze zákona



Mgr. Irena Hanáková