Určité závažné úmyslné jednání osoby přicházející do úvahy jako dědic, namířené proti osobě nebo majetku zůstavitele, jakož i některých jemu blízkých osob, má za následek dědickou nezpůsobilost. Nezpůsobilým dědicem se stane ten, kdo se dopustil za života zůstavitele úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům, a to jako přímý pachatel, návodce nebo pomocník. Je ale třeba zdůraznit, že dědická nezpůsobilost je následkem jen úmyslného trestného činu a nikoliv trestného činu způsobeného z nedbalosti. Přitom není rozhodující, zda ten, kdo se úmyslného trestného činu dopustil, byl nebo je trestně stíhán a odsouzen. Např. pokud pachatel nemohl být trestně stíhán a odsouzen, např. v důsledku amnestie nebo promlčení, nemění to nic na tom, že je nezpůsobilý po zůstaviteli dědit. Druhou skutkovou podstatou dědické nezpůsobilosti představuje zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele (např. bránění zůstaviteli v pořízení poslední vůle nebo jejímu odvolání, fyzický či psychický nátlak na zůstavitele při pořizování poslední vůle, falšování závěti nebo její zatajení apod.). Dědická nezpůsobilost pomine, jestliže zůstavitel čin, který dědice činí nezpůsobilým dědit, odpustí.



Přechod dědicova majetku na dědice záleží také na vůli dědice samotného. Zákon mu dává právo dědictví odmítnout. Za dědice, který je v době zůstavitelovy smrti nezpůsobilý k právním úkonům, může dědictví odmítnout jeho zákonný zástupce (např. rodič za nezletilé dítě) – k tomuto úkonu je však zapotřebí souhlasu soudu. Dědictví lze odmítnout nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic vyrozuměn soudem o právu dědictví odmítnout. Možnost odmítnout dědictví promarní ten, kde se k dědictví chová tak, jako by mu již patřilo. Tak je tomu např. tehdy, kdy si předměty z dědictví přisvojuje, dožaduje se povinného podílu apod.



S dědictvím na dědice kromě aktiv přecházejí také pasiva (dluhy) a dědic nese také přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele. Určité zvýhodnění dědice ve srovnání se zůstavitelem spočívá v tom, že jeho povinnost uhradit zůstavitelovy dluhy je omezena cenou zanechaného majetku. Pokud je dědictví předluženo, přichází do úvahy dohoda dědice s věřiteli, na základě které dědic přenechá dědictví k úhradě dluhů. Dohodu schvaluje soud. Pokud k dohodě nedojde, soud k návrhu dědice, věřitele nebo z úřední povinnosti nařídí likvidaci dědictví. K úplnému nebo poměrnému uspokojení věřitelů dojde při rozvrhu zpeněženého dědictví, neuspokojené pohledávky zanikají.



Mgr. Irena Hanáková



Příště vydědění