Jízda autem je už dávno velmi kontaktní sport. Jezdí a parkuje se tělo na tělo, tedy spíše plech na plech. Jako by čeští řidiči neměli rádi samotu, a proto se musí na někoho přilepit. Solitéry na cestě skoro nepotkáte, vždy se najde někdo, kdo visí tomu prvnímu za zadním nárazníkem. A v umění zaparkovat na místě, které je na první pohled užší či kratší než auto, by mohli někteří vyučovat.



Nehody způsobené nedodržením bezpečné vzdálenosti nebo nepozorností či podceněním situace například při vyjíždění z parkovacího místa způsobily, že Kopřivnice v loňském roce vytvořila smutný primát v rámci Novojičínska. Kvůli počtu nehod se ulice Štefánikova mohla klidně stát sídlem okresní dopravní policie a také další dopravní tepna Obránců míru převýšila počtem střetů všechny ostatní ulice ve městech a obcích regionu. I s přihlédnutím k dopravnímu zatížení a značné délce ulic je třicet, resp. dvacet pět nehod za rok hodně. Vizitku dopravně nejnebezpečnějšího města v okolí nezlepšuje ani to, že šlo většinou jen o “plechařinu”.



Zatímco častému překračování povolené rychlosti se dá bránit optickým zúžením vozovky, instalací neoblíbených “hrbů” nebo výstavbou kruhových křižovatek, nedostatečné pozornosti řidičů nebo jejich lehkomyslnosti se technickými prostředky předchází hůře. V budoucnu pomůžou přístroje v autech, které oznámí například zvukem nebezpečí blízké překážky. Do té doby je třeba si dát hezky česky “bacha”.



Michal Polášek