Ve svém třetím utkání za Kopřivnici konečně chytal domácí zápas. A hned vítězný a navrch v duelu se sousedským rivalem. Po zápase si dlouho užíval oslavy se spoluhráči i s fanoušky na tribunách. „Chytat zase po delší době doma v Kopřivnici a ještě být u vítězství v derby, to je velmi speciální a jsem za to rád, že to všechno vyšlo,“ pochvaloval si po vítězném derby Darek Bartošák.

Po utkání jste si dlouho užíval oslavy nejen s týmem, ale i s fanoušky. Bylo tam i několik rybiček a náskoků na mantinel… Byl to pro vás důležitý zápas?

Rozhodně byl. Zápas byl pro mě speciální v tom, že po dlouhé době jsem chytal doma v Kopřivnici. Po zranění, které mě začalo trápit loni v lednu, je to vlastně moje první vychytaná výhra a ještě k tomu doma v Kopřivnici, a dokonce derby s Novým Jičínem, takže super. Byl jsem z toho zápasu jaksi celkově naměkko, až možná i na konci ukápla slza, že jsem jednak chytal doma a konečně jsem vychytal výhru.

Už to s vámi nevypadalo dobře, ale zápas jste ještě zachránili a urvali důležité body v boji o play-off osmičku …

Ještěže tak. Kluci to perfektně otočili z 0:2 na 3:2 pro nás, to asi nikdo nečekal. Škoda jen, že to nevyšlo úplně na tři body. Pamatuji si, že jsem v těch posledních vteřinách před gólem na 3:3 neměl hokejku, která mi nějak vypadla v jednom ze soubojů. Ještě jsem stihl chytit střelu do odkryté brány, puk se ale odrazil zpět do hry a někdo to trefil nahoru pod víko, tam jsem už nestihl být. Naštěstí to dopadlo potom v nájezdech …

Znal jste soupeře? Věřil jste si na nájezdy?

V den zápasu ráno jsem byl v Prostějově, kde jsme měli brankářský trénink a na jeho konci jsme si dávali nájezdy. Jedny jsem prohrál a jedny vyhrál. Takže jsem si říkal, že jestli budou nájezdy, budu si na ně věřit a děj se vůle boží. Nakonec se nám to povedlo, máme bod navíc a jsem za to moc rád. Teď musíme tvrdě makat dále. Chceme urvat play-off a v něm se dostat co nejdál. Fanoušci si to zaslouží a uděláme pro to všechno.

Na tribunách jste asi měl hodně kamarádů, známých a hlavně hodně rodinných příslušníků …

Ano, doma je doma. Na zápase samozřejmě byl taťka, moje sestra, brácha René (jinak obránce Kopřivnice, ale proti Novému Jičínu absentoval), děda, z rodiny tam bylo fakt hodně lidí a jsem za to moc rád. Dlouho jsem nechytal doma a stejně dlouho jsem rodinu na utkání neměl, takže tohle bylo super (pozn.: zrovna v tuto chvíli prochází v kabině okolo rozhovoru právě René Bartošák a vysmátý hlásí, že nemáme zapomenout napsat, že proti Novému Jičínu Darkovi chyběl v obraně nejlepší bek, načež Darek bratrovi s úsměvem odvětil, že ano, že to tam připíšeme).

Jste z hokejové rodiny, nejstarší bratr René je obránce Kopřivnice, prostřední bratr Patrik je vynikajícím brankářem… Jak to s vámi bylo, když jste s hokejem začínal?

Jako malý jsem v přípravce začínal hokej v poli, už ani nevím, jestli v obraně nebo v útoku. Co ale vím určitě, že mi to vůbec nešlo (smích). Pak se mi velmi zalíbila brankářská výstroj bráchy Patrika a už jsem se viděl, jak budu chytat puky do lapačky jako on (smích). Takto nějak se to vyvinulo spíše do té brány.

Asi to nejde tak lehce povědět, ale co byste si vzal z bratra Patrika a jeho chytání?

Na jednu stranu chci být svůj a dále na sobě makat, ale kdybych si mohl vzít něco z brankářských technik a dovedností z Patrika, tak asi všechno (smích). Za mě je to jeden z nejlepších gólmanů, které jsem mohl vidět chytat.

Jak moc vám radil a radí v hokejové kariéře, když jste oba brankáři?

Teď už toho tolik není, ale ještě pár let zpátky, v dorostu a juniorce ve Vítkovicích, jsme si s Patrikem často volali a hodně mi pomohl. Probírali jsme konkrétní situace a zákroky, co se dá ještě udělat lépe a jak by některé situace třeba řešil Patrik.