Tatra Buggyra Racing Team se v prostorách zdejšího kina sešel s fanoušky. Pilot Martin Kolomý i další lidé z jeho okolí vyprávěli zážitky z letošního Dakaru. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Možnost nahlédnout do zákulisí nejtěžší terénní rallye světa nabídla minulou středu večer všem fanouškům Dakaru beseda, kterou ve zdejším kině pořádal závodní tým Tatra Buggyra Racing. Fanoušci se mohli setkat s jezdci Davidem Vršeckým a především Martinem Kolomým, který dovedl svůj závodní speciál „Fat boy“ spolehlivě až do cíle třinácté etapy víc jak 8 tisíc kilometrů dlouhého závodu s bezmála čtyřmi tisíci kilometrů rychlostních zkoušek. Na startu závodu byla Tatra Buggyra Racing jedním z 670 závodních týmů a sedmé místo mezi kamiony, v cíli teprve druhého Dakaru, kterého se tým samostatně zúčastnil, všichni svorně hodnotili jako úspěch, a to přesto, že cíle jsou vyšší.

„Samozřejmě chceme bojovat o vítězství a uděláme pro to, co bude v našich silách. Pokud byste viděli někoho na Dakaru závodit v osmdesáti, tak ještě toho tuarega doma nemám,“ zavtipkoval Martin Kolomý v narážce na slavnou trofej pro vítěze dakarské rallye.

V kopřivnickém kině se uprostřed minulého týdne uskutečnily hned dvě besedy, první byla určena zaměstnancům automobilky Tatra a druhá pak zájemcům z řad široké veřejnosti. Hned v úvodu generální ředitel Tatra Trucks Petr Karásek poděkoval za reprezentaci, která má pro automobilku dle jeho slov velký marketingový význam.

„Chtěli jsme vyslat do světa signál, že Tatra je spolehlivá, že umí dojíždět a že se umí pohybovat na špici mezi prvními deseti. A také jsme si chtěli v extrémních podmínkách vyzkoušet některá nová technická řešení vyvinutá ve spolupráci našich a týmových konstruktérů. To se všechno povedlo a my věříme, že další úspěchy nás teprve čekají,“ uvedl Karásek.

Sedmé místo v situaci, kdy měl tým na trati jen jeden vůz a nemohl se spoléhat na rychlou pomoc druhé posádky, je podle zástupců týmu i Tatry velmi slušným výsledkem. Tatra si dle svého šéfa zatím nemůže dovolit vlastní tovární tým a finanční možnosti Buggyry jsou s těmi nejlepšími zcela nesrovnatelné. „Rozpočet továrního týmu Kamaz je zhruba takový jako rozpočet celé Tatry z hlediska režijních nákladů,“ poukázal na propastný rozdíl Petr Karásek.

To se projevuje mimo jiné tím, že Rusové na trati mohou daleko víc riskovat. „Pokud večer do bivaku dorazí, něco, z čeho je použitelná aspoň poznávací značka, tak tým mechaniků Kamazu je schopen do rána kolem té značky postavit nové auto, o tom se nám může jen snít,“ poznamenal David Vršecký.

Kromě atraktivních záběrů natočených během závodu si účastníci zhruba dvouhodinové besedy vyslechli řadu úsměvných, ale i dramatických historek. Martin Kolomý zavzpomínal například na kolizi s motorkářem, která naštěstí nakonec skončila pouze zdemolovaným strojem. „Stál za písečnou dunou, opravoval motorku a neměl zapnutý sentinel, což je zařízení, které by nás varovalo. My jsme se rozhodli tou dunou projet naplno, protože se nám zdála pevná. Ve chvíli, kdy jsme byli na jejím vrcholu a viděli, co se děje, bylo už pozdě. Devítitunovou Tatru už nešlo zastavit a motorka, kterou jsme přejeli, byla prohnutá jak luk,“ zavzpomínal Kolomý.

David Macháček