Český para hokejový tým se připravuje v Poděbradech na blížící se mistrovství světa pod vedením kopřivnického rodáka Jiřího Břízy. FOTO: ČESKÝ PARA HOKEJ

Kopřivnice (cab) – Před dvěma lety para hokejisté české reprezentace na mistrovství světa v Ostravě doslova pobláznili fanoušky, kterých do Ostravar Arény zavítalo na pětačtyřicet tisíc a další pak utkání sledovali u televizních obrazovek po celém světě. On-line streamy běžely ve 131 zemích světa. Tento světový šampionát v para hokeji, v němž nakonec Češi obsadili čtvrtou příčku, se zapsal do historie a nastartoval obměnu v české para hokejové reprezentaci. Letos určitě ostravská hala praskat ve švech nebude, ale vypadá to, že zhruba tisícovka diváků by se do ochozů dostat mohla.

Vloni bylo mistrovství světa zrušeno, datum zahájení toho letošního se však rychle blíží. Kvůli špatné epidemiologické situaci byl jeho původní termín posunut až na červen, a uskuteční se tak od 19. do 26. června. Osm týmů je rozděleno do dvou skupin a český výběr se ve sk. A utká s Jižní Koreou, Kanadou a USA. Poprvé se do elitní skupiny probojovalo Slovensko a po dopingovém trestu se vrátil také tým Ruska, který ovšem bude hrát pod vlajkou mimo Ruskou federaci. Skupinu B pak doplní ještě Itálie a Norsko. Těchto osm mužstev bude bojovat o pět přímých postupových míst na zimní paralympijské hry, jež se v příštím roce uskuteční v Pekingu. V této pětici nejlepších chce skončit i česká para hokejová reprezentace, kterou již osmým rokem vede kopřivnický rodák Jiří Bříza.

Vezměme tu přípravu para hokejové reprezentace od doby „předcovidové“, což už je více než rok. Jak tato situace dolehla na para hokejisty a jaký pro ně ten rok byl?

Je to hodně atypický rok, ale jdeme v souladu s tím, co prožívají všichni. I týmy ostatních para reprezentací to mají podobně. Připravujeme se, jak můžeme. Máme tu výhodu, že se nám podařilo kluky ještě před mistrovstvím světa v roce 2019 postavit na profesionální nebo poloprofesionální smlouvy, a to nám umožnilo trénovat i v této covidové době. Nepoznamenal nás ten rok výkonnostně, ale mentálně, protože nám chybí zápasy. I to se snažíme na herních kempech nahradit modelovými zápasy mezi sebou. Nicméně to bude na mistrovství světa neznámá pro všechny.

Přišli jste vloni o mistrovství Evropy i světa. Bylo těžké se motivovat do tréninků?

Bylo to těžké v tom, že jsme se zprávu o zrušení mistrovství Evropy dozvěděli týden před odletem. Připravovali jsme se na vrcholnou akci a chtěli potvrdit roli pomyslného lídra Evropy. Těšili jsme se, že po dopingovém trestu se do soutěže vrací Rusko, a chtěli si s ním zahrát ve finále. Na zrušené šampionáty jsme reflektovali tím, že prázdniny, které hráči mívají v létě, jsme jim dopřáli v dubnu a květnu. Hned v červnu jsme pak začali pracovat na klasickém tréninku, který vlastně pokračuje až doteď.

Jak tyto tréninky probíhaly?

Nejdříve jsme je řešili individuálně přes video, kdy jsme probírali různé taktické a techno-taktické věci. Samozřejmě tato příprava byla doplněna o kondiční trénink, aby kluci nevypadli ze zátěže. Pak už šli na led a paradoxně tím, že nemohli trénovat amatéři, tak jsme si mohli zažádat o led navíc. Ale náš kondiční trénink je tak náročný, že stačí to, co máme.

V prosinci byla naplánovaná akce Winter Classic, která asi měla být takovým předkrmem před mistrovstvím světa 2021.

Měli jsme se na této akci utkat se Slovenskem. Moc jsme se těšili, protože to měla být velká událost s účastí významných osobností. Nakonec se akce přesunula na jiný termín, až se situace zlepší. Věřím, že si to pak všichni užijeme.

Termín mistrovství světa byl také posunut, z května až na konec června. Vnímáte to jako výhodu, či spíše nevýhodu?

Ten čas bez zápasu byl hodně dlouhý. Na klucích je v tréninku vidět, že už si chtěli sáhnout na soupeře. Měli jsme odehrát přípravný turnaj v Soči, kvůli různým proticovidovým opatřením ale tato možnost padla. Nakonec jsme o víkendu sehráli v Drážďanech dvě utkání s německým výběrem, obě jsme vyhráli, i když jsme se museli obejít bez tří opor týmu. Nastoupili téměř všichni nováčci, co jsou zapojeni do programu, a někteří z nich i poprvé za reprezentaci skórovali. V některých věcech to ještě skřípalo, hlavně noví hráči byli nervózní, ale byla to první utkání po roce a půl. Jsme hlavně rádi, že si kluci mohli zahrát ostrý zápas, a ta vítězství jsou určitě povzbuzením před mistrovstvím světa.

Podepsal se ten rok nějak na výkonnosti hráčů?

Nepodepsal se výkonnostně v tom smyslu, že budujeme para hokejové dovednosti na ledě, zlepšujeme u hráčů jejich schopnosti síly, rychlosti, takže kondičně nám to spíše prospělo. Hodně se bavíme o psychologii zápasů a rozebíráme po taktické stránce utkání z minulosti. Bavíme se také o různých systémových věcech, které by se daly do budoucna změnit. Nemohli jsme si to ale zkontrolovat v ostrém zápase, takže kluci měli každý týden aspoň jedno řízené utkání v rámci tréninku. Teď jsme měli ta dvě přípravná utkání s Německem, dvě nás ještě čekají v Poděbradech a pak už budeme mít přípravné duely v Ostravě těsně před začátkem turnaje.

Máte nějaké zprávy, jak trénují para reprezentace jiných zemí?

Například Američané a Kanaďané hodně pracují v individuálních kapsách, kde se sejdou dva tři kluci a dělají modifikované tréninky. Ve Švédsku to bylo otevřenější. V Jižní Koreji nebo Japonsku ty problémy měli podobné jako my, takže trénují, ale zápasy nemají. Na Slovensku nebo v Německu se stejně jako u nás taky nemohlo nějakou dobu ani trénovat.

Jak probíhá příprava týmu v tuto chvíli?

Trénujeme od pondělí do středy na zimním stadionu v Poděbradech, kde nám vytvořili výborné podmínky a vychází nám vstříc po všech stránkách. Během těchto třídenních kempů, které budou trvat až do poloviny června, strávíme každý týden zhruba pět až šest hodin na ledě, máme to doplněno o suchou kondiční přípravu, o rozbory zápasů na videích, hodně času věnujeme i kompenzačním a posilovacím cvičením. Přípravu máme rozšířenou také o plavání a další doplňkové sporty. Vloni jsme si pořídili dračí loď a kluci mají velký zájem zapojit se v létě mezi zdravou populaci v závodech těchto lodí. Je to zpestření pro tým a utuží se vztahy mezi hráči.

Není to pro handicapované lidi třeba nebezpečné?

Určitě ne, loď je hodně stabilní a nemůže se převrhnout. Aby ale kluci při záběru pádly nevypadli z lodi, využíváme popruhy, kterými se v ní přikurtují. Už jsme to několikrát vyzkoušeli a musím říct, že začátky byly složité. Pádly jsme si slušně řečeno dávali přes pusy, ale když jsme se sladili, byl to zážitek.

Kolik nováčků přišlo do týmu po předloňském mistrovství světa a kolik by se jich mohlo představit na tom letošním?

Mistrovství světa 2019 udělalo našemu sportu velké promo a dostal se do povědomí mnoha lidí. Právě v reflexi na tento šampionát se nám ozývali lidi a náborem jsme posbírali pět šest kluků. Mezi nimi je i osmnáctiletý David Vrubel z Vlčovic. Skvělé je, že všem nováčkům je od 15 do 18 let, takže se nám hodně omladil tým. Zatím všichni v rámci toho programu pracují, snaží se, a dvě tři jména by se už mohla na letošním mistrovství světa objevit.

Jaké jsou vaše cíle na šampionátu?

Především skončit do pátého místa, což zaručuje přímý postup na paralympiádu do Pekingu. Nicméně i když jsme nasazeni v té silnější skupině, budeme chtít do tabulky promluvit. Hned v prvním zápase nás budou čekat Korejci, kteří nás před dvěma lety připravili o bronz. Tuto porážku jim chceme určitě vrátit, takže je to pro nás velká motivace hned na úvod turnaje. Pak to bude vyrovnané. Vůbec nevíme, co čekat kvůli té dlouhé pauze bez ostrého zápasu. Navíc máme v týmu několik nováčků, kteří nikdy nehráli zápas, a už vůbec ne na vrcholné akci. Máme teď generační obměnu v týmu a počítáme i s tím, že můžou přijít výsledkové výkyvy. Náš největší cíl je porazit Korejce.