Jak vznikl nápad představovat českou kulturu na Kanárských ostrovech a naopak v tuzemsku tu kanárskou?

Turné přednášek po Kanárských ostrovech vzniklo vloni mimo jiné i pro to, abych se mohla vrátit do Čech. Na ostrovech žiji dvacet let a platila jsem si studia dvou konzervatoří, nakupovala jsem hudební nástroje, nezbývalo mi na to, abych se sem vracela. Dalším velkým důvodem byla touha zlepšit své znalosti českého a moravského folkloru. Odešla jsem odsud v jednadvaceti, a tak jsem poprosila různá etnografická muzea, že bych ráda přijela na výzkumný pobyt a na oplátku bych vždy udělala přednášku o kanárském folkloru. Mělo to úspěch, protože tady lidé Kanárské ostrovy znají většinou jen jako turistickou destinaci a málo lidí z nich vidělo víc než hotely a pláže. Takže jsem to začala nabízet opakovaně. Při minulých cestách jsem většinou absolvovala pět besed, ale tentokrát mám skoro každý den besedu v jiném městě a jsem tady šest týdnů. Jsem moc ráda, že moje nabídka zaujala nejen muzea, knihovny, gymnázia, školy, ale ozývají se mi i folkloristé a daří se mi získávat daleko víc zajímavých kontaktů. Jako malá jsem hrála a zpívala v cimbálovce. Trošku se mi stýskalo a navíc lidé na Kanárských ostrovech přesto, že se známe třeba deset nebo i více let, si stále pletli, odkud vlastně jsem. Tamní lidé mají velký přehled například o Jižní Americe, ale co je mezi Německem a Ruskem, se jim tak trochu míchá. Takže jsem jim chtěla trochu přiblížit naši zemi a kulturu.

Co všechno projekt zahrnuje?

Šuhajky nejsou jen o folkloru a vzdělávacích koncertech. Měla jsem už přednášku o hradech a zámcích, krojích v různých oblastech, v předsálí koncertů a přednášek připravuji expozici kraslic a jiných folklorních artefaktů a podobně. Dělali jsme i koncerty klasické hudby, kde byl na programu Dvořák, Smetana a další skladatelé. Taky jsem dělala besedu zaměřenou na nehmotné dědictví UNESCO jako verbíři, jízda králů, nebo odzemek. Šuhajky jsou koncept pro přiblížení české kultury a hudby španělskému publiku, to, zda vystupuji sama v duu, triu nebo s větším ansámblem, záleží na tom, s kým se zrovna sejdeme. Je to velmi variabilní.

Pohybujete se v muzikantském prostředí, jak vaši známí a kolegové reagují na českou lidovou hudbu?

Jsou velmi překvapení a líbí se jim to. I když česky neumí, je pro ně nejen hudba, ale i náš jazyk zajímavý. Připadá jim to exotické.

Šuhajky zatím představují českou kulturu na Kanárských ostrovech, případně v pevninském Španělsku, plánujete tento svůj projekt vyvézt i do dalších zemí?

Umím několik jazyků a ráda bych s tímto konceptem vyrazila i jinam. Už jsem zkoušela Finsko, ale to nakonec nedopadlo. Ve výhledu jsou další možnosti, ale zatím o tom nechci moc mluvit, protože je to v prvotní fázi a není vůbec jisté, že to klapne. Ale určitě chci Šuhajky prezentovat i jinde, například i v asijských zemích, pokud by se naskytla příležitost.

Co je z vašeho pohledu nejzajímavější na kultuře Kanárských ostrovů?

Asi to, že je trikontinentální. Mísí se v ní vlivy tří zásadně odlišných kultur. Kanárská kultura má svá specifika hlavně z doby před tím, než ostrovy dobyli a ovládli Španělé. Původní obyvatelstvo bylo berberské a i některé jejich hudební nástroje nebo mikrotonální zpěv jsou ještě dozvukem těchto dob. Folklor z 15. nebo 16. století tvoří často zpěv a buben, občas s flétnou a přesto to zní plně a barevně. Později se do kanárského folkloru výrazněji promítly vlivy z kontinentálního Španělska a regionů v Jižní Americe.

Jako moc se místní o své kořeny zajímají?

Hodně jim na tom záleží. Skoro každé dítě hraje na timple. Jde o určitý typ sopránové kytary, strunného nástroje podobného ukulele s kulatými zády. Je to instrument poměrně moderní, ale stal se národním nástrojem. Obyvatelé ostrovů chodí na místní slavnosti a věnují se tradicím. Přirovnala bych to například ke Slovácku nebo Valašsku. Folklor je tam sále živý a každý víkend se koná nějaká událost.

Čím si tedy vysvětlujete, že většina turistů se s typickou místní kulturou nepotká?

Většina hotelů je na jihu centrálních ostrovů, a tam se turista s folklorem skutečně téměř nepotká. Spíš to žije na severu ostrovů anebo v rezidentských oblastech ve vnitrozemí. Pokud by ale někdo měl zájem, v každém turistickém informačním centru se dozvědí, kde jsou nějaké slavnosti, a kamkoliv vyrazí, něco uvidí. Je potřeba vypadnout z rezortu a jet tam, kde žijí místní.

Je obliba původního folkloru typická pro celé souostroví nebo se mu na některých ostrovech věnují více?

Nedá se říct, že by některý ostrov byl v tomhle ohledu aktivnější, ale každý má svá krásná specifika. Každý ostrov je geograficky a kulturně trochu jiný, a to přispívá k celkové rozmanitosti. Já bydlím na Tenerife, ale neprezentuji jen tamní folklor. Přednáším a vyprávím o všech specificích a nejzajímavějších věcech napříč Kanárskými ostrovy. Hodně obdivuji starší folklor především z malých ostrovů, jako je La Gomera a El Hierro, které byly vždy izolovanější a vyvíjely se trochu jinak.

David Macháček