Když se řekne přechod, vybaví se nejednomu člověku lecjaké významy. Ten, o kterém zde ztratím pár slov, je však velmi prozaický a na rozdíl od nevyzpytatelného počasí v čase stálý - jde totiž o jeden obyčejný přechod pro chodce v našem městě. Obyčejným ale nezůstane. Zanedlouho se nad ním rozsvítí zvláštní lampy, které vyvinou silnou záři. Ovšem ne rudou, nýbrž bílou.



Asi těžko někde jinde objevíte lepší místo, které svým charakterem přímo pobízí řidiče přišlápnout pedál blíž k podlaze. Mezi viaduktem do Lubiny a kruhovým objezdem u radnice sice nedočkavce za volantem umravňuje radar zobrazující rychlost jízdy, v opačném směru ale sprintu koní pod kapotou nebrání kromě nátury řidiče nic. A přesně tam budou nad "zebrou" u jedné banky (název nechť si laskavý čtenář doplní sám) lampy stát.



Jako občasného automobilistu by mě tato zpráva neměla stát ani za jedno otočení klíčkem v zapalování. Jenže při nižší rychlosti ve městě jsou přes přední sklo auta obrysy reality mnohem zřetelnější. Není výrazné osvětlení přechodů náhodou důkazem rezignace nad tím, jak to na našich cestách vypadá?



Nasvícený chodec je ale určitě lepší než chodec nenasvícený, osvícený řidič je určitě lepší než řidič neosvícený a třeba i rozsvícená světla na autě jsou určitě lepší než světla nerozsvícená. Přidejme ještě postřeh jestřába či jednu ostravskou populární skupinu v autorádiu a nemáme se na silnicích a přechodech v podstatě čeho bát.



Michal Polášek