Program druhého ročníku Aerovka Jazz Festu uzavřelo v sobotu v noci jedno z mála podzimních vystoupení hudebního projektu Floex se zpěvačkou Sárou Vondráškovou.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Byl jedním z iniciátorů vzniku Aerovka Jazz Festu a zároveň je v užším organizačním týmu akce. Lukáš Jadrníček je sám také aktivním hudebníkem a člověkem, který si našel v nabitém programu organizátora festivalu čas na krátký rozhovor o další slibně se rozbíhající kulturní události v Kopřivnici.
Přestože myšlenka festivalu je o něco starší, kvůli covidu byl letošní ročník teprve druhý. Jakým způsobem vznikal program Aerovka Jazz Festu 2022?
Dramaturgie je kolektivním dílem. Sestavovat ji začínáme co nejdřív po skončení předchozího ročníku. Letos například první organizační schůzka na další ročník následovala hned v neděli ráno po skončení Aerovky. Základní podobu festivalu určuje tým lidí, ve kterém je Martin Galia, Gábina Holubová a Jiří Petr. Jsme heterogenní skupina jak pohledem na muziku a v osobních hudebních preferencích, tak i věkem a zkušenostmi. Tato naše různost se pak přirozeně odráží v pestrosti programu Aerovky.
Aerovka Jazz Fest se prezentuje jako jazzový festival, ale nabízí mnohem víc než jen klasický jazz. Proč jdete právě touto cestou?
Chceme představovat jazz v jeho různých podobách. Mnoho lidí se na jazz dívá jako na složitou muziku, která je jim vzdálená, a my jim chceme dokázat, že jazz není jen klasické hraní v triu nebo kvartetu, ale že ten záběr je mnohem širší a především přesahy tohoto žánru jde najít snad ve všech podobách hudby. Asi tu nebudou hrát rockové kapely, ale tak jako letos nějaký soul, funky, případně elektronika, to všechno má k jazzu svým způsobem blízko.
Vyplynulo toto nasměrování přirozeně, nebo je to tak trochu i kalkul v tom smyslu, že ortodoxní jazz je zajímavý jen pro určitou, specifickou a ne až tak početnou skupinu posluchačů?
Stavíme to tak, abychom oslovovali jak posluchače tradičního jazzu, kteří ale když už jsou tady, zůstanou na jinou kapelu, která má jiný zvuk, obsazení a přístup. A zase naopak mladší publikum, které přijde na modernější formy a styly, se přirozeně přiblíží k tradiční podobě jazzu. Věříme, že naši návštěvníci jsou otevření lidé a tento přístup je pro všechny obohacující. Potvrzuje se nám, že to je dobré nastavení. Už několik muzikantů mi v ohlasu na loňský ročník řeklo, že po našem festivalu začali víc hrát a hrají právě jazz. Možná to není mise, kterou jsme si dopředu stanovili, ale chceme k jazzu jako k žánru přitáhnout širší posluchačstvo a zdá se, že se to daří.
Festival je pořádán jako vzpomínka na zdejšího rodáka skladatele Zdeňka Petra. Vloni tady byli muzikanti, kteří s ním přímo spolupracovali. Letos se připomínala Marta Kubišová, pro kterou také psal. Předpokládám, že hledání programových spojnic se Zdeňkem Petrem bude s každým dalším ročníkem složitější, pokud se nebudete chtít opakovat. Co s tím?
Dělat nějaká násilná spojení rozhodně nechceme, to by nikam nevedlo. Já si myslím, že už jen to, že se festival koná v Kopřivnici, je ten největší přesah ke Zdeňku Petrovi. Proto to děláme tady, aby se v jeho rodišti jeho jméno pravidelně připomínalo. Určitě tady totiž vůči němu byl velký dluh jako k rodákovi, který byl ve svém oboru opravdu významný. To, že festival děláme v jeho rodišti, bude navždycky velkým propojovacím mostem. A také to, že Jiří Petr přišel s nápadem pod křídly festivalu vytvořit a udělovat Cenu Zdeňka Petra za mimořádný přínos dobré hudbě, má svou roli, váhu a bude to jistě pokračovat dál.
Nosíte jako dramaturgové festivalu v hlavách jména, která byste chtěli na akci v příštím roce, nebo i v dalších letech přivést?
Ano, samozřejmě taková jména máme, ale nechci o nich mluvit, abych to nezakřikl. Nicméně aktuálně je v jednání možnost hostování jednoho vynikajícího českého jazzového kytaristy, který střídavě působí tady a v New Yorku. Podle prvních zpráv to vypadá, že v příštím roce, právě v době, kdy bychom chtěli Aerovku pořádat, by se svým triem mohl být na turné v Evropě, takže doufáme, že to klapne. A takových podobných zajímavých muzikantů je celá spousta, ale konkrétnější v tuto chvíli být nechci.
Zatímco vloni byl festivalový workshop určený spíše pokročilým hráčům, letos jste se zaměřili na děti. Bude takové střídání pokračovat?
Jsme moc rádi, že jsme tady letos měli workshop od Mladí ladí dětem. Je dobře pracovat i na tom nejmenším posluchačstvu a letošní workshop byl určený pro děti do deseti let. Myslím si, že je správné obsloužit všechny kategorie a cílové skupiny, které by o to mohly mít zájem. Vloni jsme začali pokročilejším kurzem s Emilem Viklickým, letos se zkusíme zaměřit na děti a uvidíme, co z toho vyplyne pro další ročníky. Je to živé.
D. Macháček
