Při prvním pohledu to vypadá jako úplně jiné centrum úplně jiného města. Charakterizují jej vysoké skleněné stavby, široký bulvár s malými obchůdky a otevřeným amfiteátrem a soudobé umělecké prvky. Současnost aby tam člověk hledal skoro lupou. Pozorný divák ale přesto na vizualizacích najde budovu nové radnice. Právě té, v jejímž vestibulu se mohou lidé až do poloviny září seznámit s možnou variantou nového centra Kopřivnice a přidat i své připomínky.



Ten, kdo ví, jak by měla vypadat Národní knihovna v Praze na Letné od architekta Jana Kaplického, překvapen nebude. Nicméně tak odvážné jako žlutozelená chobotnice návrhy nejsou. Záleží na míře osobního odporu nebo přízni vůči novinkám. Když se před deseti lety dostavěla budova technického muzea, připadaly šikmé plochy a výrazné barvy mnoha lidem příliš extravagantní. Dnes se naopak domy předhánějí v důraznosti odstínů barev nových fasád a šedou krychli vám snad už nikdo nepostaví. Architektura se vyvíjí stejně jako všechno okolo a úkolem architektů je přinášet neotřelé a často i šokující myšlenky. A také je prosadit ať už proti konzervativní veřejnosti nebo spořivým investorům.



Před dvěma lety se mluvilo o náměstí, nyní je na řadě už notně vyčpělý vzhled obchodního středu města. Je co dohánět, spousta měst už svá centra opravila nebo se na to brzo chystá. Vystavená urbanistická studie je aspoň nějaký bod, od kterého se lze odrazit a o kterém lze diskutovat.



Michal Polášek