L u b i n a - Fanoušky, kteří jsou ochotní pomoci ji dále vylepšovat, má lubinská základní škola nejen ve svém nejbližším okolí, ale dokonce i za oceánem. Takovým člověkem je například krajan Zdeněk Kutáč, který se školou spolupracuje dlouhodobě.
„Byl jsem tady na oslavách stoletého výročí v roce 2000, dokonce jsem tady tehdy našel i poznámku od ředitele, že jsem nebyl dobrý kluk. A tenkrát mě napadlo, že bych pro školu mohl něco udělat. Rozhodl jsem se, že něco pošlu nebo přivezu a od té doby to dělám pravidelně,“ říká Kutáč.
Ten školu zásobuje anglickými knihami, učebnicemi nebo třeba hrami, které pak škola využívá při výuce cizího jazyka. V hodinách angličtiny učitelé používají také Kutáčem předplacený časopis, který každý měsíc absolvuje poštou dlouhou cestu z kanadské provincie Alberta až do Lubiny.
V minulém týdnu se kromě časopisu v malé vesnické škole objevila také hromada dalších knih a rovněž sám její kanadský fanoušek. Zdeněk Kutáč se v Lubině zastavil společně s manželkou Irenou, se kterou se do Evropy a svého rodiště pravidelné vrací už dvacet let.
„Mé ženě se v Evropě hrozně líbí, takže cestu za rodinou vždycky spojíme s návštěvou nějaké jiné země. Teď jsem tady na týden a u rodiny jsem byl všehovšudy asi tři hodiny,“ prozradil Kutáč s tím, že manželka si osvojila i základy češtiny.
Zdeněk Kutáč odešel z vlasti jako mladý v říjnu roku 1968. Jeho cesta mířila přímo do Kanady.
Tam po necelém roce začal na vysoké škole studovat politiku a historii východní Evropy. „Tím jsem se ale nechtěl živit. Pracoval jsem deset let u divadla jako kulisák a technický ředitel. Také jsem patnáct let dělal modeláře ve vývoji aut a podílel jsem se na práci na mnoha slavných autech. Dokonce jsem nějaký čas i učil na „dvanáctiletce“ technické předměty, ale moc mi to nesedělo, jsem individualista a byrokratické systémy jsou mi proti srsti,“ řekl o sobě Kutáč.
Ten celých třicet let žil poblíž Toronta, ve svých třiapadesáti se pak přestěhoval na západ Kanady do Calgary. „Od té doby už pracuju víceméně jen pro zábavu. Dělám údržbáře na letišti a asistenta leteckým mechanikům. Pracuju čtyři dny v týdnu, čtyři hodiny denně a nikdy nevstávám před osmou hodinou,“ říká spokojený Čechokanaďan. Ten se i díky vlastním kantorským zkušenostem velmi živě zajímá o školství jak v Kanadě, tak ve své staré vlasti. Rozdílů je prý celý řada a podle něj jsou třeba čeští žáci a studenti ukázněnější. „Ale jsem tady vždycky jen chvíli, takže nechci příliš soudit,“ doplnil svá slova Kutáč. Ten i přes vzdálenost, která ho od původní domoviny dělí, pilně sleduje dění v Kopřivnici a v Lubině a díky internetu je perfektně obeznámený se zdejším životem.
Dalším plánem kanadského podporovatele školy v Lubině je snaha zprostředkovat nějakou užší spolupráci mezi školou v Lubině a některou ze škol v Calgary. „Není to vyloučeno. Záleží na řediteli školy, jestli si chce přidělat problémy nebo ne,“ směje se Kutáč. Umožnit některým učitelům z Lubiny podívat se třeba na den do školy v Kanadě a dát jim možnost sledovat, jak probíhá tamní výuka, by prý neměl být problém.
David Macháček
