Kopřivnice (dam) – Společnost Katolického domu v Lubině má podle zastupitele Ivana Telaříka vrátit městu přístavbu tohoto objektu s restaurací a byty. Tato část Katolického domu byla totiž vybudována v sedmdesátých a osmdesátých letech a investorem byl tehdejší městský národní výbor.
„Když se na zastupitelstvu hlasovalo o převzetí márnice na hřbitově v Lubině, padl argument, že byla vybudována v akci Z a patří městu, podle tohoto přístupu nám ale patří i přístavba Katolického domu. Na rozdíl od márnice, která je čistokrevnou režií, jde v tomto případě ale o lukrativní nemovitost, která vydělává,“ vysvětluje svůj postoj Ivan Telařík. Ten v této věci intervenoval už u vedení kopřivnické radnice a požadoval okamžité prověření situace a zahájení vyjednávání o předání údajně neprávem drženého majetku.
„Tímto podnětem se zabýváme. Informace v archivech hledali na stavebním úřadě i na odboru majetku města, z toho, co zatím víme, ale vše vypadá v pořádku a podle všeho se nedá mluvit o tom, že by Společnost Katolického domu část svého objektu v Lubině využívala neoprávněně,“ uvedl místostarosta Kopřivnice Adam Hanus.
Podle zjištění úředníků v archivech byl samotný Katolický dům v Lubině vybudován na náklady tamních katolických spolků, farnosti, Orla a některých dalších občanů ve 30. letech minulého století. V polovině 70. let pak byla provedena přístavba ze severní a východní strany objektu, ve které vznikly klubovny, šatny, sociální zařízení, sklad kulis a dva byty. V letech 1986 až 1988 pak proběhla celková rekonstrukce tehdejšího Katolického domu a v rámci akce Z vznikla i restaurace. Investorem obou rozsáhlých stavebních zásahů do objektu Katolického domu byl tehdejší městský národní výbor. Po změně poměrů v roce 1989 ovšem došlo ke změnám majetkových vztahů k objektu. Katolický dům včetně přístavby totiž přešel do majetku římskokatolické farnosti v Lubině na základě Dohody o vydání věci z října 1991. „Přístavba byla rovněž součástí vydání tohoto majetku s tím, že podle dohody mělo následně dojít k vypořádání mezi příjemcem majetku a Ministerstvem pro správu národního majetku. Forma vypořádání už ovšem nebyla v rukou města, to pouze nechalo v této věci zpracovat znalecké posudky, které postoupilo zmíněnému ministerstvu,“ shrnul výsledky pátrání v archivních spisech Kamil Žák, vedoucí odboru majetku města.
Přestože jde o sedmadvacet let starou záležitost, vedení Kopřivnice k podnětu svého zastupitele přistoupilo odpovědně. „Jde především o právní problém, takže celou věc ještě necháváme posoudit našemu právnímu oddělení a o výsledku budeme pana Telaříka informovat,“ nechal se slyšet místostarosta Hanus.
Ivan Telařík je ovšem o nároku města skálopevně přesvědčen a radnice by podle jeho slov měla o nemovitost usilovat, ať už mimosoudní dohodou, nebo učinit příslušné právní kroky. „Já si jen plním své povinnosti zastupitele a pečuji o majetek města. Pokud by do toho nešla radnice, tak tu žalobu podám sám. To nejde prohrát,“ tvrdí Telařík, opoziční zastupitel, který sice ve volbách vedení města a rady stávající radniční koalici podpořil, ale na místě rovněž prohlásil, že lehké to s ním její představitelé mít nebudou.
