Známé tvrzení říká, že pokud chce někdo dělat aktivně vrcholnou politiku, musí si na sebe navléct minimálně kůži hrocha. Jinak ve smršti útoků a zákulisních praktik neobstojí. V letošní předvolební kampani aby oblek těžkotonážního savce pohledal samotný volič. Boj o hlasy vrcholí a nebere si téměř žádné servítky. Je tady přece fenomén nerozhodnutého voliče, který světí jakékoliv prostředky.



Jsme tak v posledních dnech svědky více či méně povedených kampaní a antikampaní, silných výroků a politizace snad každého kýchnutí. Předkládají se vize katastrof, pokud vyhraje protivník. Politika tak vypadá jako zcela jiný svět. Její odtrženost od běžného života je příčinou toho, že mnozí lidé o ní smýšlejí jako o záležitosti nekalé. Politika ale není nic nadpozemského, co by sem někdo dosadil zvenčí. A politici také nejsou lidé, kteří to mají po narození napsané na čele. Zájem o věci veřejné je starý jako lidstvo samo a v každé zemi platí, že její politika je jen zrcadlem celé společnosti. Je-li tak letošní kampaň ostrá a hrubá, jsme asi takoví i my.



Rezignovat na politiku a k volbám nejít je jedna z možných, ale nesprávných variant. I když jít volit člověku žádný rychlý pozitivní efekt nepřinese, zbavit se odpovědnosti za svou vlastní budoucnost nepatří zrovna na vizitku. Pokud už se totiž má aspoň něco zlepšit, jiná možnost než svobodné volby neexistuje. Demokracie na rozdíl od jejích nepřátel naštěstí nemá jiné řešení.



Michal Polášek