Kmotři nového CD Hoře při křtu alba na koncertě ve Štramberku.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Štramberk (dam) – Minulý pátek jen kousek pod typickou věží štramberského hradu na koncertě v Hrstkově chatě pokřtila kopřivnická kapela Camerata svou pátou řadovou desku. Aktuální CD Hoře je novým příspěvkem do diskografie historické hudební společnosti po dlouhých osmi letech. I důvody toho, proč si fanoušci Cameraty museli na nové písničky počkat tak dlouho, vysvětluje v krátkém rozhovoru kapelník skupiny Zdeněk Demel.
Hoře přichází po dlouhé době. Co bylo důvodem čekání?
Chyběl nám čas. Celá příprava desky nám trvala určitě minimálně rok. Nic nového jsme předtím nenatočili osm let, a to je dlouhá doba. Měli jsme ale rodičovské povinnosti, k tomu zkoušky a koncerty a na přípravu nového repertoáru a jeho natočení jsme prostě neměli prostor. Pořád jsme měli jiné starosti. Natočit desku neznamená jen zavřít se na pár hodin ve studiu. Na to, vymyslet dramaturgii, vybrat a upravit materiál a následně jej nazkoušet, jsme prostě v uplynulých osmi letech neměli dostatek času.
Stejně jako na vašich předchozích deskách i na té aktuální jsou většinou několik set let staré lidové písně. Jak probíhá takové hledání starých a často polozapomenutých skladeb?
Je to mnohdy badatelská práce. Máme štěstí, že to velmi baví a zajímá naši dámskou sekci Silvii a Alenku, ty se tomu obě s velkým nasazením věnují. Holky písničky hledají ve starých sbírkách a zpěvnících. Ty jsou sice poměrně dostupné, pokud člověk ví, kde hledat, ale vždy je v nich pouze text a základní melodická linka. Textu se vždy držíme, maximálně písničky zkracujeme, mnohé jsou totiž na dnešní dobu neskutečně dlouhé. U melodie je situace jiná. Máme jen základ, který potom musíme rozepsat mezi další hlasy a vytváříme harmonie podle toho, jak hudbu sami cítíme.
Čím se vaše pátá deska liší od těch předchozích?
Je to hlavně výběrem písní. Zatím jsme vždycky natáčeli písničky, které se nám líbily, ale nebyla mezi nimi větší souvislost. Tentokrát jsou to ale všechno písně z našeho kraje a blízkého okolí. S tímto záměrem jsme desku začali tvořit a vyhledávat materiál. Máme tam dvě písničky přímo z Kopřivnice, další z Frenštátu, Skotnice, Příbora, Valašského Meziříčí a dalších míst v okolí.
Jedna z písniček se ale tomuto výběru vymyká.
Je to tak. Je to písnička Květiny toho. Jde o píseň portugalských trobadorů, navíc je z části autorská. Využili jsme jen původní text a muziku složil náš bývalý spoluhráč Jiří Pokorný, který nám desku také pomáhal aranžovat a byl i jejím kmotrem.
Stejně jako v minulosti i na poslední desce využíváte repliky historických nástrojů. Podle čeho je vybíráte?
Dobové nástroje používáme vyloženě pro jejich zvuk. Není to tak, že bychom se zaměřovali na dobovou či regionální věrnost. K dispozici máme několik různých replik dobových nástrojů, jejichž zvuk se od dnešních mnohdy značně liší, a pokud máme pocit, že by to tu kterou písničku oživilo a měla by zajímavější zvuk, pak jej použijeme. V těch písničkách ve své době možná nikdy nezazněly, ale to není důvod, abychom je tam nyní nepoužili.