Mgr. Milan Bureš

K o p ř i v n i c e - Minulých šest let strávil jako člen horní parlamentní komory, v říjnových volbách ale Milan Bureš svůj mandát neobhájil a už za tři dny mu vyprší. Jaké bylo jedno volební období ve Valdštejnském paláci a jaké jsou jeho další plány, i na tyto otázky se pokusí odpovědět následující rozhovor.

Krátce po druhém kole voleb se na vašich stránkách objevil mimo jiné text, že své zkušenosti z posledních dnů kampaně nikomu nepřejete. Co se dělo?

Mimo některých hrdinských anonymních e-mailů, diskuzních příspěvků na různých místech a článku v bulvárním tisku mne nejvíce znechutilo kupčení se senátním mandátem v rámci komunálních jednání. Ačkoliv případnou podporu neúspěšných kandidátů z 1. kola senátních voleb nijak nepřeceňuji, tak jsem se setkal se dvěma případy, kdy podpora byla vyslovena tak, aby nekomplikovala vyjednávání a dohody na radnicích. Panu Strnadlovi, který kandidoval v senátním souboji za politické hnutí Naše Beskydy a který skončil třetí, bylo předsedou politického hnutí Naše Beskydy panem Káňou doporučeno, aby mne nepodpořil, protože Naše Beskydy se chtějí ve Frenštátě dohodnout na komunální koalici s ČSSD proti ODS. Podobně paní Kováčiková z Bílovce, která kandidovala tentokrát za VV do Senátu, vyslovila podporu ve druhém kole voleb kandidátovi ČSSD v zájmu možné povolební spolupráce se sociálními demokraty a komunisty tak, aby udržela post starostky na tamní radnici. Mrzí mne to proto, že i to možná napomohlo tomu, že naši oblast v Senátu nyní zastupuje člověk právě s komunistickou minulostí.

Myslíte si, že mohlo obhajobu vašeho mandátu negativně ovlivnit to, že Kopřivnice měla mezi kandidáty velmi silné obsazení, nebo třeba to, že jste se vrátil i do pozice ředitele ZŠ?

Je pravdou, že bylo skutečně hodně kandidátů, kteří oslovovali pravicové voliče, došlo tak k tomu, že se tyto hlasy v 1. kole rozmělnily. Svou roli jistě mohlo hrát i to, že v Kopřivnici, na kterou mám i přesto, že už tady nějakou dobu nežiji, velmi silnou vazbu, kandidovali další tři pánové, a to znamenalo jistě také větší dělbu hlasů. Na Frenštátsku byl velmi úspěšný pan Strnadel, který je zde známý, já jsem tam přece jen pořád tak trošku přivandrovalcem. I proto jsem rád, že jsem v této silné konkurenci uspěl a postoupil do druhého kola. Tam pak rozhodla větší účast a nasazení levicově smýšlejících lidí, kteří hlasovali proti nepopulárním, ale nezbytným reformám a úsporám. Ve druhém kole tak nešlo o to, jaká osobnost kandiduje, ale jakou politickou stranu reprezentuje.

Co se týká mého návratu do školy před dvěma lety, tak toho rozhodně nelituji. To, že jsem se vrátil do běžného života, mi ve školství umožnilo vidět běžné problémy, které vyplývaly ze špatné legislativy, a já tak mohl usilovat například o změnu nepovedeného školského zákona. Ve školách jsme udělali spoustu potřebné práce a věřím, že jsem k tomu přispěl i já.

Čeká vás nějaké další angažmá v politice?

Uspěl jsem v komunálních volbách a těším se na práci zastupitele ve Frenštátě pod Radhoštěm. ODS tam sice skončila ve volbách druhá, ale s největší pravděpodobností skončí v opozici. Mám zkušenosti z komunální i vysoké politiky a věřím, že bych mohl pomoci i tam.

Jak vám členství v horní parlamentní komoře změnilo pohled na politiku a zasáhlo to nějak výrazně i váš osobní život?

V pozici senátora se člověk potká s řadou zajímavých lidí a je pravda, že to byly mnohdy velké osobnosti. V tomto ohledu to pro mne byla jistě velmi užitečná a inspirující zkušenost, za kterou jsem vděčný. Pochopitelně člověk se na této úrovni setká i s názory, které stoprocentně nesdílí. Každý musí, jak vyplývá ze slibu zákonodárce, hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Někdy pochopitelně naslouchá názorům kolegů, protože nemůže být odborník na vše. Za celou dobu svého působení v Senátu si pamatuji pouze jediný zákon, u kterého bych svůj postoj změnil. Šlo o zákon, který znamenal vytěsnění drobných akcionářů. Tehdy jsem pro něj zvedl ruku, protože jsem dal na argumenty, které bych dnes vyhodnotil jinak.

Můj osobní život byl časově náročný, především v posledních dvou letech jsem nemohl trávit tolik času s rodinou jako dříve. Také na mou velkou celoživotní zálibu fotografování a výstavy nebylo moc času. Takže doufám, že nyní to vše snad doženu.

Co považujete za svůj osobní největší úspěch v pozici senátora a co naopak za prohru?

Za úspěch považuji odpor proti zahájení důlní činnosti na Dole Frenštát. Díky mnoha intervencím u předsedy vlády a příslušných ministrů mám přísliby, které snad nebezpečí zahájení důlní činnosti minimalizují. Bude důležité v těchto intervencích pokračovat. Můj nástupce, kandidát ČSSD, má jako prioritu navýšení dotací pro zemědělce. Senát ale o dotacích a rozpočtu nerozhoduje. Jsem také rád, že jsme se s kolegy zasadili o vznik Ústavu pro studium totalitních režimů. Považuji za velmi důležité, aby se především mladá generace dozvěděla, co byly totalitní režimy, a to, jak křivily charaktery lidí. I to je dobré si zvláště dnes připomínat. Podařilo se také prosadit několik úprav v novelách školského zákona a v dalších legislativních normách souvisejících se školstvím, v tom mi právě velmi pomohl kontakt se školskou praxí. Naopak je mi líto, že se nepodařil zatím prosadit tzv. zákon o třetím odboji, ve kterém jde o morální uznání těch, kteří si to skutečně zaslouží. A také o drobný pokus vyrovnat se s komunistickou minulostí.

Jak se díváte na to, že Senát i poté, co v něm ODS ztratila ve volbách většinu, hlasoval o navýšení počtu vojáků v Afganistanu. Z hlediska ústavy je to v pořádku, ale není to výraz tolik propírané nízké politické kultury u nás?

Jsem přesvědčen, že je to naprosto v pořádku. Senát je už tím, jak je zakotven v ústavě a že se obnovuje ve volbách vždy jen jeho jedna třetina, je předurčen k tomu, aby zajišťoval kontinuitu v zákonodárné činnosti. Takže názory, že když nám má brzy skončit mandát, že už bychom neměli nic rozhodovat, jsou účelové a nesprávné. Mandát mi končí 13. listopadu a ještě 12. listopadu budu hlasovat o zákonech, které zajišťují úspory v rozpočtu na příští rok. Považuji to za rozumné a přesně v duchu naší ústavy. Nemohl bych splnit slib zákonodárce, kdyby tomu bylo jinak.

Před volbami jste mluvil i o tom, že byste opustil post ředitele školy. To se teď předpokládám změnilo, jaké jsou teď vaše další kariérní plány?

Politická kariéra nikdy nebyla mým hlavním cílem a vždy jsem říkal, že se do školy rád vrátím. Myslím, že v šestapadesáti letech ještě mohu udělat dost v profesním i politickém životě. Takže na politiku jsem rozhodně nezanevřel a uvidím, co přinese budoucnost.

David Macháček

(V dalším čísle KN přineseme rozhovor s nastupujícím senátorem Zdeňkem Bestou.)