L u b i n a - Na začátku stála snaha ředitelky lubinské malotřídky Ivany Davidové získat nějaké peníze na školní zahradu: „Dostavěla se tělocvična, ze zbylých peněz dostala škola nový oteplený kabát, vyměnila se okna, ale zahrada zůstala po stavebních úpravách značně zdevastovaná.“ Štěstí přeje připraveným a škola dostala z ministerstva školství stotisícovou dotaci. To stačilo k nákupu materiálu a ředitelka, tak jako ostatně už nesčetněkrát, doufala ve výpomoc rodičů.



Kdo v posledních třech týdnech projížděl obcí, žasnul nad počtem brigádníků. Kam se hrabou svého času proklamované akce Z. Tehdy si každý odpracoval hodiny, ke kterým byl nucen se upsat, a ani o minutu déle. V Lubině se jelo přes víkendy, každé odpoledne, někteří si vzali dovolenou. Většina neviděla úvodní zápas z Eura 2008, protože si nikdo nedovolil odejít dřív. Ani déšť práce výrazně nezbrzdil. „Bydlíme na barácích a kolem nich je spousty práce, takže všichni umíme všechno,“ komentoval profesní připravenost rodičů dobrovolný ’stavbyvedoucí’ Mirek Socha.



A co vedlo rodiče k tak hojné účasti? Zvláště před kamerou Kabelové televize Kopřivnice padaly takové věty, jako že to děláme pro svoje děti, nebo mám k té škole citový vztah, protože jsem do ní chodil. Vtipně to vyjádřila jedna z maminek: „Mám pak na dědině poslouchat, kde jsi byla, že jsem tě na brigádě neviděla, to raději půjdu natírat.“



„S rodiči máme opravdu nadstandardní vztahy. Vždyť oni na brigádu nosí domácí buchty, klobásníky, ale i vzorky slivovice. Těžko se dá jejich práce a ochota vyvážit sebeupřímnějším poděkováním,“ dodala ředitelka. I. Mazalová