Z á v i š i c e - Na pozvání představitele místních politických vězňů Jana Hyvnara přijel do Závišic Gustav Bubník - hokejista tělem i duší, který okusil pět let komunistických lágrů. Jako dvacetiletý se dostal do národního hokejového týmu, který pak v roce 1949 na mistrovství světa vybojoval zlatou medaili. „Ze Švédska jsme se vraceli vlakem a od našich hranic do Prahy jsme nabrali osm hodin zpoždění. Na každém nádraží nás zdravily stovky fanoušků, celý Václavák byl zaplněný,“ vzpomíná Bubník na životní triumf i po létech s dojetím.



V březnu následujícího roku měli zlatí hokejoví hoši odletět do Londýna obhájit titul, ale anglické velvyslanectví údajně nestihlo připravit víza. Místo zápasů pak sehráli bitvu se státní mašinérií v soudních síních. Dvanáct hokejistů bylo posláno za špionáž, velezradu a rozvracení socialistického zřízení na 77 let a 8 měsíců do vězení. Dvaadvacetiletý Bubník vyfasoval 14 let. Přes všechno bití a ponižování vzpomíná na Bory jako na svou životní univerzitu: „Seděl jsem s elitou národa – s generály, starosty, kněžími a každou neděli někdo vyprávěl svůj životní příběh.“



Od Antonína Zápotockého dostali v padesátém pátém roce milost, ale reprezentace a nejvyšší soutěž pro ně byla tabu. Nejvíc se Bubník prosadil u finské reprezentace, kterou dotáhl v roce 1967 ke zlatu na MS ve Vídni. A zase byl pro národ vyvrhel a zrádce, protože Finové porazili Čechy 3:1.



Čtyřicet tři let se Bubník věnoval profesionálnímu hokeji a dodnes trénuje hokejový potěr. „Jenom mě mrzí, že k poválečným reprezentantům nemá úctu ani hokejový svaz. Přitom bych jen chtěl, aby lidi věděli, že jsme hokejem žili a žijeme.“



Ilona Hoffmannová