Radoslav Brzobohatý a Hana Maciuchová minulý týden zahájili novou divadelní sezonu v kulturním domě.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e - Vydařený start divadelní sezony za sebou mají v kopřivnickém kulturním domě. Komedie Chvilková slabost, která minulou středu zahájila nejen celou sezonu, ale také cyklus divadelního předplatného, dokázala nejen zaplnit hlediště, ale jak hra samotná, tak výkony Hany Maciuchové a Radoslava Brzobohatého v hlavních rolích diváky rozhodně nezklamaly. Nejen o cestě úspěšné britské veselohry na repertoár jeho vlastního divadla jsem si před představením povídal právě s Radoslavem Brzobohatým.



Ta hra se jmenuje Chvilková slabost. Vzpomenete si na nějaký okamžik, kdy jste takovou chvilkovou slabost zažil, a nemyslím v tom medicínském smyslu slova?



Že by to byla přímo slabost, tak to snad ani ne, ale občas nějaké nerváky jsem zažil. Mně se to tak často nestává, ale když třeba kolega zapomene a vypadne mu text a vymýšlí si. Zkušenost je taková, že na jevišti si člověk může v podstatě vymyslet, co chce, protože divák samozřejmě ten text nezná. Ale nebylo takových situací moc.



Jak jste konkrétně tuhle hru objevili pro vaše divadlo?



Máme jednoho kamaráda, který se zabývá anglosaskou literaturou, a ten to viděl v Londýně, upozornil nás na tu hru a přeložil ji.



Je to česká premiéra?



Já mám pocit, že to byla česká premiéra, i když si nemůžu být jistý tím, jestli se to nehrálo pod jiným titulem. Poněvadž ten Churchil je vynikající autor a je dost známý v divadelních kruzích.



Co vás osobně na té hře zaujalo a proč jste si řekl, ano, to budeme hrát?



Dá se říct, že po prvním přečtení bylo jasné, že chci, abychom to hráli, protože je to nesmírně vtipně napsané a má to v sobě člověčinu a lidskost. A to jsou atributy, které já ctím a které se v našem divadle obecně snažíme dělat. Donald Churchill byl vynikající autor a herec a to, že byl opravdu vynikající, dokazuje fakt, že přímo tento kus se v Londýně hraje už pětatřicet let.



Když začala hra vznikat, mluvíte jako principál divadla nějak do obsazení, nebo to byla čistě záležitost režiséra?



Je to ve stylu našeho divadla. Nemáme stálý soubor, a tak vždycky hodně záleží na časových možnostech lidí, se kterými chceme spolupracovat. Ten výběr samozřejmě vychází z konzultací s režisérem a pak je to otázka dohody s tím kterým hercem a herečkou. Samozřejmě hned po přečtení člověka napadnou lidi, kteří by to mohli dělat, nejde přemýšlet o jednom konkrétním člověku, je třeba uvažovat o více lidech, protože ta dohoda je někdy velmi těžká.



Vy jste v takové dvojsečné roli, kdy jste z půlky šéf divadla a z půlky herec. Řešíte někdy vnitřní rozpolcenost, kdy herec Brzobohatý najde hru, která jej zajímá, a rád by ji hrál, a šéf divadla Brzobohatý ji odmítá, protože by na ni nemuseli přijít diváci?



Vedení divadla dělá spíš moje žena Hana Gregorová, já se přiznám, že do toho moc ani nestíhám mluvit. Mám tady dost představení, dohrávám v Hudebním divadle v Karlíně, točím a dělám rozhlas, takže toho času je hrozně málo. Divadlo je vždycky riziková záležitost, dost těžko se dá dopředu odhadnout, jestli se hra ujme nebo neujme nebo jaká je momentální nálada publika. Takže to riziko, že představení nezaujme člověk, podstupuje pokaždé. My v našem divadle děláme většinou komedie, protože si myslíme, že lidé se potřebují bavit a bavit inteligentními věcmi a ne blbostmi, které se dost často objevují na repertoárech divadel. Ale už v této sezoně se pokusíme o jiný než komediální žánr, protože si myslím, že lidi potřebují i těžší a vážnější věci. Titul vám ale neprozradím, jsem šíleně pověrčivý a dopředu se nemá říkat nic.



David Macháček