Plochá dráha se začala v Kopřivnici podle archivních zdrojů jezdit v roce 1954, v té době byl Zátopkův stadion stále ještě nedokončený a horečně se sháněli brigádníci.
FOTO: MUZEUM FOJTSTVÍ

V padesátých letech můžeme v Kopřivnici mluvit o skutečném stavebním boomu, a ten se netýkal zdaleka jen bytové výstavby. V roce povýšení na město, tedy v roce 1948, byla zahájena také stavba sportovního stadionu Emila Zátopka, který jen drobně pozměněn slouží svému účelu doposud.



Stavbu na jaře 1948 inicioval sportovní klub Tatry a jako ideální místo byla vybrána plocha v sousedství koupaliště. Tehdejší stavitelé si ovšem, zdá se, ukousli příliš velké sousto. Dobový tisk o plánovaném stadionu, pojmenovaném po slavném atletovi, mluví jako o jedné z nejmodernějších staveb tohoto druhu ve střední Evropě, stupňovité hráze a tribuny měly pojmout až 20 tisíc diváků a stadion měl sloužit nejen Kopřivnici, ale širokému okolí. Přetavit ambiciózní plány v realitu šlo ovšem pomalu a těžce. Do konce roku 1951 se veškeré práce omezily pouze na půdní přesuny, a vystřídalo se několik organizací a výborů, které měly stavbu na starost.



„Hlavní půdní přesuny byly skoro dokončeny.... Dále je třeba ještě dokončiti kanalisaci a drenážování. Poté je nutno vyškvárovat a humusovat plochu hřiště, vyškvárovat a vyštěrkovat lehkoatletickou dráhu. Vyškvárovat, vyštětovat, vyštěrkovat a zaválcovat plochou dráhu.... po obou stranách hřiště položit vodovody pro užitkovou a pitnou vodu,“ píše Tatrovák ze 17. dubna 1953.



Tyto a další práce si podle stejného zdroje měly vyžádat náklady ve výši 4,1 milionů a stavitelé přitom měli v té době zajištěn jen jediný milion. Také otázka pracovní síly byla, zdá se, poměrně problematická a brigádnické nadšení, které známe z dobových filmových týdeníků, se v Kopřivnici pravděpodobně nekonalo, přestože stavitelé počítali s minimálně dvaceti tisíci brigádnickými hodinami odpracovanými zdarma.



Tatrovák na svých stránkách opakovaně a zdá se, že marně vyzývá veřejnost a všechny organizace, aby přišly stadion budovat.



„Je třeba nyní využít krásného počasí a jít si na stadion zapracovat. Kdo může, ať pomůže! Soudružky a soudruzi, přijďte na stadion, pro každého tam práce bude, každý může dobrým dílem přispět,“ můžeme číst v tehdejším Tatrováku. Ani tato agitace se ovšem asi příliš neujala, a tak noviny zveřejňovaly i rozhořčené stížnosti výboru pro stavbu stadionu na laxnost Kopřivničanů. Nakonec se tak dobrovolné brigády změnily v honorované a na stavbě se podíleli i najatí dělníci ze Slovenska z oblasti od Trenčína.



První etapa byla dokončena až v roce 1955, stadion byl předán veřejnosti 29. května 1955 v rámci první okresní spartakiády. Tehdy bylo dokončeno fotbalové hřiště, běžecká a plochá dráha, vybudováno oplocení areálu, stála už také Brána borců a pokladny a stály tři části stupňovitého hlediště. Krytá tribuna se zázemím pro sportovce tak, jak ji známe dnes, se začala stavět o další dva roky později a stát měla 1,95 milionu korun.



Tematickou stranu zpracoval:



David Macháček, archivní materiály



zapůjčilo Regionální muzeum Kopřivnice