Věřitel zpravidla nejprve zasílá dlužníkovi upomínku. Je zapotřebí si ovšem uvědomit, že zasílání upomínek není povinností věřitele. Věřitel tedy může rovnou svůj peněžitý nárok uplatnit žalobou u soudu (případně v rámci rozhodčího řízení) a následně v rámci exekučního řízení. Platební povinnosti dlužníka se v tomto případě ovšem značně navýší (např. o náklady řízení advokáta, exekutora …). Proto doporučujeme raději se s věřitelem včas dohodnout na mimosoudním řešení celé záležitosti (např. uzavřením dohody o splácení dluhu, dohody o odložení splátek).

Exekuci může soud nařídit jen v případě, že oprávněný (tedy věřitel) disponuje tzv. exekučním titulem. Tímto může být např. vykonatelný rozsudek, platební rozkaz, rozhodčí nález, notářský nebo exekutorský zápis. Pakliže tedy věřitel takovýmto dokumentem disponuje, lze přistoupit k realizaci exekuce na dlužníka. Formy exekuce pak jsou zejména:

1) Srážky ze mzdy (jiných příjmů)

Povinnému (tj. dlužníkovi) musí zůstat tzv. nezabavitelná částka. Konkrétní nezabavitelnou částku nelze obecně stanovit, jelikož vždy záleží na výši příjmu, na počtu vyživovacích povinností a dále na tom, zda se jedná o přednostní/nepřednostní pohledávku. Výpočet této částky je poměrně složitý, a proto jej nebudeme na tomto místě blíže popisovat.

Jiným příjmem rozumíme např. starobní a invalidní důchod, odstupné, podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, nemocenskou, peněžitou pomoc v mateřství.

2) Přikázáním pohledávky z účtu povinného

Povinný (tj. dlužník) ztrácí právo vybrat peněžní prostředky až do výše vymáhané pohledávky. Peněžení ústav tedy nesmí doručením rozhodnutí od exekutora vyplácet peněžní prostředky povinnému. Tato forma dostává dlužníka do velmi nepříjemné situace zejm. v případě, že mu chodí na účet jeho příjem (např. mzda, důchod apod.).

Povinný má ovšem nárok jednorázově na dvojnásobek životního minima (tj. 6 820,- Kč) na základě písemné žádosti podané příslušnému peněžnímu ústavu. Dále doporučujeme, aby si povinný v tomto případě změnil neprodleně formu výplaty svého příjmu (např. poštovní poukázkou, hotově).

3) Prodej movitých věcí (např. televize, auto, nábytek)

Exekutor může vstoupit všude tam, kde má důvodné podezření, že se nacházejí movité věci povinného (není tedy zdaleka podstatný pouze trvalý pobyt dlužníka). Rovněž je exekutor oprávněn vstoupit do obydlí povinného v případě jeho nepřítomnosti. Asistence policie zde není nutná, exekutor si jí může vyžádat jen za účelem jeho ochrany.

Exekutor může zabavit jen ty věci, které jsou ve vlastnictví povinného (tedy dlužníka). Exekutor může movité věci sepsat v protokolu a ponechat na místě (povinný s nimi nesmí nakládat) nebo je odveze a uloží. Tyto movité věci pak může exekutor následně prodat v dražbě.

Co dělat, když exekutor zabaví majetek, který není ve vlastnictví povinného?

V praxi se někdy stávají případy, kdy exekutor v soupisu uvede věci, které nejsou ve vlastnictví povinného (tedy dlužníka), ale ve vlastnictví jiné osoby. V takovémto případě je zapotřebí, aby ten, jemuž svědčí právo k věci, podal do 30 dnů od sepsání movitých věcí návrh na vyškrtnutí ze soupisu. Návrh se podává písemně u exekutora, který věc pojal do soupisu. Je zapotřebí ovšem doložit potřebné doklady prokazující vlastnictví k věcem (např. paragony, záruční listy, smlouvy).

Nevyhoví-li návrhu exekutor nebo vyhoví pouze částečně, lze podat následně žalobu na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí (exekuce). Lhůta k podání žaloby je 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen z části, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu.

4) Prodej nemovitosti

K realizaci této formy exekutor může přistoupit jen v případě, bude-li listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též listinami notáře doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví povinného (tj. dlužníka).

Takovouto nemovitost exekutor následně prodá v dražbě a výtěžek jde k uspokojení pohledávky oprávněného.

Mgr. Richard Pešat,

vedoucí občanské poradny