Bratislavské Divadlo Bez domova odehrálo na půdě Katolického domu svou autorskou koláž Kuca Paca. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice (dam) – Divadelní představení se sociálním přesahem přivezl do Kopřivnice spolek Máš čas? Hlavní náplní činnosti této neziskové organizace je pomoc lidem žijícím na ulici. Není proto divu, že i divadelní ansámbly, které do Kopřivnice přivádí, jsou z valné většiny tvořeny bezdomovci nebo lidmi, kteří s bezdomovectvím mají osobní zkušenost. To platilo pro předchozí hostování DivaDna, ostravského Divadla utlačovaných i ochotnického spolku Ježek a Čížek. Minulou sobotu na pozvání Máš čas? hostoval v Kopřivnici na půdě Katolické besedy a s podporou města Kopřivnice soubor Divadla Bez domova z Bratislavy.

Na jevišti Katolického domu vystoupil zatím nejpočetnější soubor. V inscenaci Kuca Paca hrálo celkem dvanáct lidí, a to ještě slovenský soubor nebyl kompletní. Představení, jehož název je slovenským ekvivalentem našeho slangového výrazu mišmaš, je volnou koláží krátkých výstupů všech členů souboru. Jejich často velmi osobní výpovědi spolu nijak nesouvisejí a do společného jevištního tvaru je pojí jen společný úvod a závěr představení. Kuca Paca je nejdéle uváděným autorským kusem souboru, který funguje už víc jak deset roků a do Kopřivnice jej bratislavští divadelníci přivezli i přesto, že jejich poslední představení mělo premiéru jen před dvěma týdny. „Je to naše nejosobnější výpověď a je možné se z něj o nás nejvíc dozvědět,“ vysvětlil volbu titulu principál divadla Patrik Krebs.

Samotné, zhruba třičtvrtěhodinové představení bylo jen jednou částí večera. Po něm proběhla ještě beseda souboru s diváky. Slovenští hosté odpovídali na otázky publika, a společně si dokonce zamuzicírovali při uvedení několika autorských písní divadelní kapely Franta Project.

Divadlo Bez domova, které disponuje i vlastní stálou scénou v centru Bratislavy, je neziskovým projektem, který se prostřednictvím umělecké tvorby pokouší pomáhat nejen bezdomovcům, ale i dalším lidem žijícím na okraji společnosti, jako jsou lidé s tělesným postižením, bývalí vězni nebo lidé s psychiatrickou diagnózou. „Nejsme naivní a samozřejmě víme, že hraní divadla nevyřeší všechny problémy těchto lidí, ale může jim dát najevo, že něco dokážou, a to pak může být prvním krokem na cestě k nalezení jejich vnitřní síly pro pozitivní životní změnu,“ vysvětlil Patrik Krebs, který v samém závěru večera vyzval místní lidi, aby zkusili vytvořit podobnou aktivitu i v Kopřivnici.