S bezdomovectvím se v našem městě setkáváme stále častěji. S otevřením Denního centra pro osoby bez přístřeší Racek je tato otázka vnímána ještě intenzivněji. Bezdomovectví je výrazem extrémní chudoby a sociálního vyloučení ze společnosti. Nejčastější objektivní příčinou bezdomovectví je především ztráta zaměstnání, rozpad rodiny, nedostupné levné bydlení pro sociálně slabé občany, nízká úroveň vzdělání, závislosti na návykových látkách. Jednotlivé příčiny a jejich závažnost se vyvíjejí. Bezdomovectví s sebou pro společnost nese rizika, jako je šíření infekčních nemocí, zvýšenou kriminalitu apod.

Pro způsob života bezdomovce je problematická dostupnost systému sociální ochrany. Překážkou je pro ně skutečnost, že systém je vázán na bydliště a bezdomovci se většinou nezdržují na adrese, kde mají bydliště zapsané. Ale kdo je vlastně ten „člověk“ bez domova?

Bezdomovec, kterého potkáváme na ulici, mohl být kdysi, možná ještě nedávno jedním z nás. A stejně jako mnozí z nás ohrnoval nad bezdomovci nos a byl si jist, že „si za to mohou sami“. Pak přišla nečekaná životní situace, kterou nezvládl, ztratil smysl života, propadl beznaději. Všichni se k němu otočili zády, zůstal opuštěn bez zázemí a vztahů. Začal přespávat u známých, kteří mu ještě zbyli a kterých bylo stále méně a méně. Až jednoho dne už neměl kam složit hlavu. A tak je někdy v zahradní chatce, která „je zrovna volná“, jindy pod mostem u vedení ústředního topení. Občas si zaplatí noclehárnu a přes den je rád, že se může někde ohřát. Za dobu, co se takto potlouká, ztratil kus sebevědomí a důstojnosti, i když navenek to nedává znát. Ale možná má představu, že v budoucnu bude něco dělat, že se něco změní a že na něho něco dobrého čeká. Ale nemá vůli, je nemocný a unavený a bez cizí pomoci se mu zřejmě tuto představu realizovat nepodaří. Každý nový den přináší další bolestné zkušenosti a zážitky.

Blanka Mikundová