Když se za minulého režimu říkalo „nejsou lidi“, znamenalo to, že se zákazník své objednávky dočká horko těžko. Když se teď na středních školách řekne „nejsou lidi“, znamená to, že se mnozí učitelé zřejmě nedočkají svých tříd. K sečtení přijímacích zkoušek v regionu totiž není třeba umět počítat ani do pěti. Berou se prakticky úplně všichni. A to v Kopřivnici není ojedinělý případ, kdy se na technický obor nepřihlásil ani jeden deváťák.



Přitom je to velký paradox. Na vývěskách úřadu práce už žloutnou inzeráty firem marně shánějících kvalifikované pracovníky s technickým vzděláním. Budoucí středoškoláci by tak logicky měli nabídky jistého zaměstnání vyslyšet a na nějaký specializovaný obor se přihlásit. Navíc, když nový systém podávání přihlášek relativně zvýhodňuje ty školy, na něž se dá dostat snáze. Jenže ono to nefunguje.



Školský systém neovlivní počet dětí opouštějících základní školy. Jiný problém jsou ale motivace, které stále více žáků přesvědčují přihlásit se na školu poskytující všeobecné vzdělání s tím, že rozhodnutí o svém dalším směřování učiní až později, kdy už toho o sobě a světě budou vědět více. I když se to asi mnoha lidem nelíbí, je to pozitivní trend, kterému se budeme těžko dále vyhýbat. Gymnázium by proto slušelo i Kopřivnici.



A ty inzeráty? Kdyby to bylo tak horké, tak už firmy dávno někoho najdou. I na trhu práce totiž platí, že kupující a prodávající se musejí hlavně shodnout na ceně. Michal Polášek