K o p ř i v n i c e - Minulý týden v úterý v podvečer byla téměř do posledního místa zaplněna čítárna kopřivnické městské knihovny lidmi, kteří si přišli poslechnout vyprávění Kopřivničanky Dagmar Benešové o jejím putování po Austrálii. Ta si na pomoc vzala svého bývalého kolegu Zdeňka Biskupa, který s ní a s dalšími šesti lidmi absolvoval čtyřtýdenní poznávací pobyt v Austrálii a dvoutýdenní po Novém Zélandu.
Hodně zajímavé bylo popisování událostí, jak se dostali do výpravy. Vloni v lednu oslovil soused Zdeňka Biskupa s otázkou, zda by nechtěl jet do Austrálie. V květnu se pak konala první schůzka, Dagmar Benešová se o této aktivitě dozvěděla na přelomu června a července. Když se uvolnilo místo ve skupině, zvítězila u Dáši touha poznat cizí kraje. Z Vídně pak 24. října odlétala skupina čtyř mužů a čtyř žen ve věku od 50 do 67 let, kterou vedl pan Jaroslav, jenž v Austrálii zastával místo ambasadora. Ten také celou trasu připravil. „Obrovskou výhodou bylo, že pan Jaroslav, kterému jsme říkali Džery, znal a miloval Austrálii a také jazyk,“ nešetřil chválou na adresu organizátora Biskup s tím, že vyprávět o Austrálii se dá dost těžko, protože jde spíš o osobní zážitky a dojmy. „Zapisovali jsme si denně poznámky do deníčků a z nich vám dnes budu něco citovat. Jste vlastně první, s kým se o naše zážitky podělíme. Fotografie a naše poznatky jsme ještě neprezentovali ani našim rodinám,“ doplnila svého kolegu Dáša Benešová.
V Sydney si zapůjčili dvě vozidla, která byla kompletně vybavena i pro stanování ve volné přírodě. Během čtyřtýdenního putování projeli východní pobřeží až do Cairnsu. Odtud se pak skupinka vydala do vnitrozemí přes Alice Springs, Katu, Tjuta-Uluru, Coober Pedy, Aledaide, Melbourne zpět do Sydney. Během cesty, při níž denně najezdili od 500 do 700 kilometrů, někdy i tisíc kilometrů, přespávali v motelech, bungalovech, ale i ve stanech. V rámci putování navštívili několik krajanů, kteří odjeli do Austrálie buď po roce 1948 nebo 1968. „Návštěvy to byly příjemné, dokonce jsme se setkali i s bývalým obyvatelem Nového Jičína,“ uvedl Biskup. Bylo samozřejmostí, že naši cestovatelé nevynechali žádnou ze zajímavostí, ať už se jednalo o prohlídku budovy opery nebo vyhlídky v Sydney, návštěvu naučné stezky v pralese. „Mrzí nás, že jsme nemohli vyjít na horu Ururu, což je neznámější hora Austrálie, a to z důvodu silného větru, i když jsme to zkoušeli několikrát během dne. Sledovali jsme alespoň, jak se západem slunce hora mění barvu. Opravdu se bylo na co dívat,“ popsala nezapomenutelný okamžik Benešová.
Dana Hoďáková
